Plavkyně Horská o kariéře i zdravotních problémech: Bývala jsem typ, co se zhroutil
První účast na olympiádě utekla Kristýně Horské o sedm setin sekundy. Nevzdala se a dočkala se odměny. Pod trenérkou Petrou Škábovou se pak prosadila na následující dvě olympiády v Tokiu a Paříži a před rokem se na prsové dvoustovce stala mistryní Evropy. Cesty k dalšímu zlepšení momentálně hledá s novým trenérem Janem Kreníkem. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Plavecké začátky
„Plavat mě naučila mamka, která dělá kojenecké plavání. Když jsem byla malá, ještě se tím úplně neživila, ale chodila se mnou do vody a učila mě plavat hlavně ona. Moje první trenérky byly u akvabel. Ty mě naučily plavat s perfektní technikou. Takže u mě to bylo trošku specifické, protože můj první klasický plavecký trenér byl až v páté třídě Honza Srb. Do té doby jsem se věnovala hlavně akvabelám a v rámci přípravy jsme jezdily i na plavecké závody. Ze čtyř tréninků jsme měly jeden plavecký, kde šlo hlavně o kondici, ne o techniku. Myslím, že jsem měla štěstí, že mi plavání technicky odmalička šlo. Moje plavání bylo proto i hodně zábavné. Spíš než plavat, jsem se točila hlavou dolů. Ale bylo fajn nakouknout i do jiného světa. V akvabelách šlo hlavně o krásu, zatímco na plaveckých závodech o rychlost. Bylo to příjemné zpestření.“
Jan Srb v Bohemians Praha
„Když jsem s ním začala trénovat, zlepšila se mi technika a začala jsem se celkově zlepšovat. U něj bylo super, že mi vyšel vstříc. Chodila jsem na základní školu se sportovní třídou, kde měli všichni tréninky ráno i odpoledne. Já ale měla výjimku: ráno plavání plus odpoledne v úterý a čtvrtek. A zbytek dní akvabely. Podpořil mě v tom, že jsem mohla dělat oba sporty. Ale když jsem se dostala na první ME juniorů, řekl mi, že je čas si vybrat, že už to dál nejde kombinovat. Rozhodla jsem se pro plavání a myslím, že to bylo správně.“
Rozhodování
„Byla jsem rozhodnutá zůstat u akvabel, protože jsme měly super tým. Ale tam jsem se vždycky musela spoléhat na ostatní. Když někdo nedorazil, trénink nebyl plnohodnotný. V plavání jsem mohla spoléhat sama na sebe, zlepšovat se vlastním tempem. I to mě nakonec přimělo jít touhle cestou.“
Z juniorek do dospělých
„Začalo to v roce 2014, kdy jsem šla do prváku na výšce. Po posledním juniorském MS jsem se následující dva roky bohužel nedostala na ME dospělých. Stále jsem trénovala s Honzou Srbem, ale zároveň si mě vzala Markéta Kaplanová ze Strahova, kde je bazén Vysokoškolského sportovního centra Victoria. Markéta mě naučila na plavání koukat úplně jinak, v jiném směru. Byla to taková moje druhá máma, jako by mě do toho světa tak nějak
