Ta podoba! Rekordmanu Knedlovi pomáhá „Rooney“: Fakt tak vypadá, směje se český plavec
PŘÍMO ZE SINGAPURU | Plavec Miroslav Knedla má za sebou životní večer. Na mistrovství světa v Singapuru se v závodě na 100 metrů dostal do semifinále, kde časem 53,15 sekundy vylepšil vlastní národní rekord. Korunoval tak rok spolupráce s elitním koučem Lukem Ryanem, který ho vede na univerzitě Indiana v Bloomingtonu. Kromě toho je na něm zajímavá i podoba s někdejší tváří fotbalové legendy Waynea Rooneyho.
Říkají mu Mr. Zen. Miroslav Knedla se ale umí z polohy vysmátého pohodáře proměnit v bojovníka, který jde na krev. Do semifinále stovky dal na MS v Singapuru nejen sílu, ale i hladší projev ve vodě. Výsledkem je dělené dvanácté místo v národním rekordu 53,15, kterým o 13 setin sekundy zlepšil svůj výkon z juniorského světového šampionátu před dvěma lety.
„Je to super čas, osobák po dvou letech, český rekord. Jsem naprosto spokojený a třeba to příště už bude pod padesát tři vteřin,“ radoval se Knedla.
V Singapuru s ním je i americký trenér Luke Ryan, který ho vloni na podzim dostal na starosti na univerzitě v Indianě, kde už léta běží jeden z nejprestižnějších plaveckých programů pod vedením věhlasného šéftrenéra Raye Looze.
Ryan se den před závodem v autobuse mezi mistrovským bazénem v OCBC Areně směrem do hotelu českých plavců v živé čtvrti Katong posadil přímo před české novináře.
„Člověče, vy doopravdy vypadáte jako Wayne Rooney!“ zazněl bonmot startující konverzaci. Ryan se s úsměvem otočil a odvětil: „Snad dřív jsem se mu podobal…“
Bez legrace. Ale musíte si představit fotbalovou hvězdu v největší slávě, ne v současnosti, kdy se mu v rozteklé tváři zračí dynamicky prožitá léta. To Ryan je borec ve formě, který závodí v triatlonech.
„Opravdu tak vypadá. Říkal jsem kamarádům, že Luke vypadá jak Wayne. Ale v Londýně si ho nikdo nespletl, asi to vidíme jenom my. Je to vtipné,“ směje se Knedla.
Tihle dva tvoří důležitou dvojku českého plavání. Knedla na juniorských světových šampionátech nasbíral čtyři medaile z juniorských světových šampionátů, včetně zlata na znakařské padesátce. Na loňské olympiádě se dostal na stovce do semifinále a pak přesídlil do Indiany.
„Mám od začátku sezony dané, kdy budu mít tréninky. Střídám se mezi třemi trenéry, pak jsou tam další, kteří pomáhají. Máme to hodně založené na tom, že se každý trenér se specializuje na jednu nebo dvě věci. Zatím to vychází,“ usmívá se Knedla.
Ryana vyslala jeho univerzita na světový šampionát podruhé. Před dvěma lety ve Fukuoce doprovázel Tunisana Ahmeda Hafnaouiho, který tehdy vyhrál závody na 800 a 1500 metrů a získal stříbro na 400 metrů kraul.
„To byly dobré závody, opravdu dobré závody…“ směje se Ryan při vzpomínce na medailovou žeň.
Jaký strop má Knedla, je zatím nejasné. Ve dvaceti už jednoznačně patří mezi širší světovou špičku. V Singapuru vyrovnal dvanácté místo z olympiády v Paříži. A i v Americe pokračuje v rozvoji své originální techniky natažených rukou, což může být pro tělo devastující, ale při správném provedení je to jedna z cest k úspěchu.
„Natažené ruce zůstávají, jediné, co se mění, je příprava před závodem. Snažil jsem se ponaučit po ranní chybě, kdy jsem začal trošku poskakovat, až jsem se ve vodě spíš topil,“ líčil Knedla. „Před semifinále mi říkal dvě věci. Jedna byla druhé vyvlnění až do patnácti metrů. Druhá, ať držím ke konci techniku. Vyšlo to suprově.“
První start Horské
Kristýna Horská skončila ve své doplňkové disciplíně na 100 metrů prsa časem 1:08,79 minuty čtyřiatřicátá.
„Čekala jsem to mnohem lepší, asi jsem moc chtěla. Myslím, že jsem to zbytečně uhrabala, což se mi dost často stává,“ povzdechla si. „Zas tak hrozné to nebylo, vynaložila jsem tam víc úsilí, než jsem měla.“
Horská po olympiádě ukončila dlouholetou spolupráci s trenérkou Petrou Škábovou a vstřebává nápady od Jana Kreníka. V jarní přípravě ji zbrzdil natažený vnitřní vaz v koleni.
„Stovka pro mě není úplně moje první disciplína. Ještě dva dny zpátky jsem nevěděla, jestli ji poplavu, protože jsme kvůli tomu kolenu na stovku, která je víc silová, nedokázali tu práci udělat,“ vysvětlila Horská. „Soustředili jsme se na dvoustovku, která je pro mě, v uvozovkách, pohodlným a mateřským tempem. Cíle určitě mám. Na dvoustovce bych ráda zaplavala okolo svého osobáku. Ale asi budu spíš spokojená, když tam uvidím změnu, kterou jsme udělali v tréninku.“
