V Račicích je chladno a prší. Detail drsného povětří je po devětadvaceti letech stříbrnou linkou, která spojuje veslařské mistrovství světa z roku 1993 s tím letošním. Tehdy celý národ sledoval heroický boj barda Václava Chalupy o jeho vysněné zlato, jež mu stále unikalo. Tentokrát se hrdina posledních let Ondřej Synek už dívá ze břehu na své následovníky, kterým šéfuje jako svazový sportovní ředitel. „Já jsem tenkrát ani nevěděl, že nějaké mistrovství je,“ usmívá se Synek v rozhovoru dvou velkých postav historie českého veslování. Na závěr šampionátu se při exhibici oficiálně rozloučí s kariérou.
Ještě dávno před tím, než se sportovní Česko modlilo za vyléčení zlomeného malíčku Jaromíra Jágra na MS 2015 či za uzdravení Tomáše Satoranského na letošním EuroBasketu, doufalo v naplnění velké touhy skifaře Václava Chalupy.
Po čtyřech stříbrných medailích z předchozích vrcholných akcí se v roce 1993 před pozorným okem veřejnosti schoval do zelené maringotky na břehu račického kanálu. V dramatickém finále pak konečně porazil osudového soupeře Thomase Langeho, jen aby byl v cíli zase druhý kvůli nečekanému ataku Kanaďana Dereka Portera... „Už jsem se trošku cítil mistrem světa,“ vzpomíná Chalupa s hořkým úsměvem.
Šampionát v Račicích se blíží do rozhodujících bojů o medaile. Jak se na ně těšíte?
Chalupa: „Když jsem na tom prvním startoval, bylo to samozřejmě něco jiného. Teď se těším z pozice diváka. Už jsem taky nějaký čas v Račicích nebyl, takže jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat. Před pár lety to byla i moje práce zařizovat takovéhle velké závody. Pevně věřím, že to bude vypadat skvěle. Hrozně rád bych viděl nějakou českou loď ve finále, popřípadě na stupních vítězů.“
Synek: „Já se těším taky hrozně moc. Jsem v úplně jiné roli. Když jsem byl závodník, soustředil jsem se jen na přípravu svého výkonu. Teď to vidím z druhé strany. Je spousta věcí, které musí člověk zařídit, připravit servis pro závodníky. Trochu mě mrzí, že jsem mistrovství světa doma nestihl v době, kdy jsem závodil v úplně vrcholové formě. Na druhou stranu jsem už teď finalista mistrovství světa (Synek připomíná svou závěrečnou exhibici). Doufám, že se ke mně přidají další posádky…“ (směje se)
Pojďme na úvod ještě do roku 1993. Václave, co se vám z toho šampionátu vybaví?
Chalupa: „Těch vzpomínek a pocitů hned několik. Jedna taková úsměvná vzpomínka je, že v místě, kde je teď hotel Skif, jsem měl maringotku. Tam jsem nějaký čas před šampionátem bydlel. Pak mi ji sebrali, protože tam byly šatny pro organizátory. Jeden kamarád, správce kanálu Pavel Dědek, mi od kamarádů vypůjčil obytnou avii. Tam jsem bydlel a sledoval začátek šampionátu ze křoví, které tam bylo…“ (směje se)
Na co si ještě vzpomínáte?
Chalupa: „Na přípravu. Hrozně jsem se chystal na to, že chci porazit Thomase Langeho. Na počasí, které nás trápilo. Ve finále hodně pršelo, byla velká zima. A na to, že se můj trenér snažil uchránit mě od rozptylování se před závody. V avii jsem přebýval po celou dobu šampionátu, měl jsem tam místo, kde jsem trávil čas před závody. Ale nespal jsem tam, bydlel jsem v Litoměřicích v penzionu a loď jsem měl v blízké pískovně.“
A jak po letech vidíte finále?
Chalupa: „Měl jsem tam obrovskou podporu fanoušků. Na poslední pětistovce jsem slyšel, jak mě dav hrozně povzbuzuje. Vzpomínám, jak bylo fajn, že jsem toho Langeho konečně dostal a porazil. Vůbec jsem nepočítal, že tam je nějaký Derek Porter, který šampionát vyhrál. A já byl, v uvozovkách, zase druhý…“
Ondřeji, co jste v tu chvíli dělal?
Synek: „Bylo mi jedenáct. Já jsem ještě nevesloval. Ani jsem nevěděl, že nějaké mistrovství světa je. Až pak, co jsem začal veslovat, jsem začal pátrat po historii. V jedenácti jsem nedělal žádný sport. Předtím jsem chodil na fotbal, na atletiku, ale jinak jsem nesportoval.“
Václave, jak vás ta tehdejší porážka ovlivnila?
Chalupa: „Že bych z toho byl nešťastný
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
