Beach přes léto? Neblázněte, směje se mistryně Kossányiová
Dlouhé roky patří za velký talent českého ženského volejbalu. A tuhle pověst Andrea Kossányiová v Prostějově jen potvrzuje. Ve třetí sezoně zde získala třetí titul a tentokrát stylem, kdy se svými parťačkami jednoznačně vládly. Neprohrály v lize jediné utkání a v playoff neztratily ani set. „Neřekla bych ale, že to byla nuda. Jsem ráda, že jsem mohla přijet do Prahy,“ říkala smečařka.
První set jste navíc musely proti Olympu vybojovat až 29:27. Bylo to nejtěžší letošní finále?
„Určitě, byl to nejtěžší zápas v sezoně a nejtěžší ve finále. Čekaly jsme, že do toho Olymp půjde. Malá hala, na kterou jsou zvyklé, mají tady super servis a využily toho, co mohly. Byl to krásný volejbal a dobře se na to dívalo.“
Na druhou stranu jste v playoff neztratily ani set. Byl to váš nejsnadnější titul?
„Nevím, to se těžko říká, zápasy byly těžký. Bereme to tak, že jsme to vyhrály. Náš cíl bylo vyhrát titul a Český pohár.“
Cítily jste přesto zvláštní motivaci, hrát bez ztráty jediného setu?
„To jsme ani moc nevnímaly. Chtěly jsme to vyhrát a bylo nám jedno jak. První set byl ale rozhodující, tam se to trhalo, a kdyby ho vyhrály, tak by byly psychicky nad námi.“
Prostějov získal už sedmý titul v řadě. Jak vnímáte tuhle dominanci?
„Máme prostě takové cíle, rozpočet a hráčky. Je to tak nastavené, musíme a bereme to, že to tak má být.“
Jaká to byla sezona pro vás osobně?
„Povedená. Zahrály jsme super Ligu mistryň a odváděla jsem tam celkem dobrý výkony, za které jsem ráda. Dobře jsme hrály jako tým, bojovaly jsme jedna za druhou a dotáhly to z vražedné skupiny, kam jsme se dostaly. Byl to dobrý rok a já každou sezonu beru, jak to přijde, Někdy jsou špatné chvíle, ale to k tomu patří.“
Kam jste se za ty tři roky v Prostějově posunula?
„Hlavně na přihrávce. Přišla jsem jako totálně nepřihrávající smečařka, a tam jsem udělala velký krok. Ještě to není ono, mám velké rezervy, ale určitě je to pokrok.“
Od koho jste se tak nejvíc naučila?
„Od Soli, (Soaresové). Ona je tam osm let a dělá spíš už tu psychickou stránku. Se vším poradí, umí hodně jazyků, překládá, ta mi hodně dala. Ale všechny zahraniční hráčky. Já tam šla, že jsem uměla anglicky, na gymnáziu jsem z ní maturovala, ale to neumíte úplně, musíte se rozkecat. Udělala jsem pokrok, už se dokážu bavit, když něco potřebuju, tak se dokecám.“
Bylo to těžké se tam po odchodu z Olympu najednou se vším sžít?
„Ten první půlrok byl horší. Bylo mi sedmnáct, šla jsem z Olympu, kde jsme byly mladé holky, mluvily česky, chodily na gympl a najednou skok někam, kde jsem neměla rodiče, musíte si sám prát, vařit… Najednou mě hodili a plav. Jako profesionální život sportovce. V tom si také myslím, že je to dobré.“
Cítíte se tedy vyzrálejší?
„Teď se mi asi budou všichni smát, ale asi jo trošku.“
Proč smát?
„Nevím, oni mě všichni mají za takové děcko. Asi tak působím.“
Co tedy nyní vaše dovolená?
„Určitě se plácnu někde moře, to je nejlepší nic nedělat. Ještě nevím kam, ale nějaký Last minute asi určitě.“
A k tomu beach volejbal?
(směje se) „To vůbec, neblázněte.“
