Volejbalisté Českých Budějovic mají za sebou nejpovedenější sezonu v Champions League. Ze skupiny A sice nepostoupili, ale dvakrát dokázali porazit favorizované Fenerbahce a v posledním zápase trápit věhlasné Trentino (2:3) a prostě ukázali, že volejbal hrát umí. „Dvě vítězství a k tomu další čtyři uhrané sety jsou historicky nejlepším výsledkem našeho klubu v Lize mistrů. Navíc v tak extrémně silné skupině,“ ohlíží se za vystoupením týmu manažer Jihostroje Robert Mifka.
Rozpeočtem se sice nemohl s velikány rovnat, o to víc se ale Jihostroj pral na palubovce. Šotola, Michálek, Zmrhal, Mach, Křesťan a další borci se předvedli v tom nejlepším světle v bitvách s hvězdami. „Kluci se dokázali fyzicky, takticky a hlavně psychicky výborně připravit. Velký dík v tomto směru patří samozřejmě i trenérům a realizačnímu týmu. A rozhodně také perfektním fanouškům. Pevně věřím, že si zdravé sebevědomí přeneseme i do blížících se bojů v extraligovém play off,“ prohlásil Mifka.
V Českých Budějovicích mjí na co vzpomínat. Výhra nad Fenerbahce i statečný pětisetový vzdor Trentinu. „Italům šlo přitom o všechno, museli vyhrát, aby se dostali do nejlepší osmičky. Po prvních dvou vyhraných setech, kdy jsme opravdu podali výkon na hranici našich možností, jsem už ve vítězství začínal věřit. Pak se ale ukázalo, jak strašně těžké je takového giganta zlomit. V druhé části utkání už nám trochu došly síly a soupeř naopak stále zvyšoval tlak,“ popsal budějovický manažer. „Volejbalový svět si ale našich výkonů všiml. Třeba se díky tomu může i naše extraliga stát atraktivnější a přilákat kvalitní hráče ze zahraničí.“
Českobudějovické mety jsou tak jasně dané. Pro klub nemůže být nic víc, než hrát Ligu mistrů. Ale není to rozhodně zadarmo. „Hlavní část volejbalové Champions League je soutěž pro top kluby s velkými rozpočty a hlavně s kvalitní organizační strukturou. Po této stránce jsme oproti nim jako děti na pískovišti a to, myslím, mohu mluvit za všechny české extraligové kluby. Kdybychom u nás neměli srdcaře jako například maséra Filipa Hocha nebo šéftrenéra mládeže Vojtu Zacha a dalších pár lidí, kteří klubu dávají téměř veškerý svůj volný čas, měli bychom s organizací obrovské problémy. Když jsem manažerovi italské Civitanovy popisoval naší organizační strukturu, nechtěl mi to vůbec uvěřit,“ konstatoval Mifka.
Výdaje na utkání Ligy mistrů jsou oproti extralize pochopitelně o dost vyšší. Do haly v Českých Budějovicích bylo potřeba pronajmout například velkoplošné obrazovky, reklamní perimetry kolem hřiště a ozvučení, zajistit celou produkci, položit hrací plochu (taraflexu) a navýšit personál. „Neseme také náklady na cestu a pobyt supervizora a všech mezinárodních rozhodčích. Zajistit musíme například i VIP zónu pro větší počet hostů. Celkem nás pořádání jednoho domácího utkání v Lize mistrů vyšlo zhruba na 250 000 korun,“ poznamenal pro média Mifka.
„O ekonomickém přínosu nemůže být vůbec řeč. Celkové náklady se pohybují kolem dvou až dvou a půl milionu korun. Pro kluby, které nepostoupí alespoň mezi nejlepších osm, je to tedy spíše prodělečný projekt. Část nákladů nám pomůže pokrýt Český volejbalový svaz, ale jinak je vše na klubu. Pomoci mohou odměny za zápasy, ale ty jsou samozřejmě z velké části nejisté. Za výhru v hlavní části soutěže klub získá deset tisíc eur, polovinu za prohru. Na prize money jsme tak inkasovali milion korun. Víceméně je rozdělujeme mezi hráče a realizační tým. Zaslouží si to,“ zdůraznil.
