Kam přijede, tam získává trofeje. Vloni Helena Havelková vybojovala s Dynamem Moskva triple při nejúspěšnější sezoně v klubové historii, jenže letos po jasné porážce v prvním semifinále s Kazaní hrozí sezona bez týmového úspěchu. A do toho se i Ruskem začíná šířit koronavirus a jedna z nejlepších českých volejbalistek neví, jak se s přítelem vrátí domů. „Snažíme se nepanikařit,“ říká v rozhovoru pro iSport.
Normálně na Dynamo chodí do moskevské haly přes dva tisíce diváků, na top událost sezony jich dorazilo zhruba 500. Semifinále s Kazaní bylo jedním z posledních přístupných zápasů, o několik hodin později byla v hlavním městě shromáždění nad 50 lidí zakázána. Obhájkyně z Dynama prohrály s Kazaní 0:3 a Helena Havelková se na palubovce neukázala.
První semifinále s Kazaní Dynamo prohrálo, ale vy jste nehrála, proč?
„Minulý týden jsem si natáhla břicho, takže jsem měla týden klid. Teď už se začínám pomalu rozcvičovat a na příští zápas už snad budu v plné síle. To bude tak odveta v Kazani a tam už víme, že nebudou diváci. To už se říkalo rovnou. Musíme vyhrát ‚za tři body‘, takže buď 3:0 nebo 3:1. Pak by se hrál rovnou zlatý set. Ony mají asi 20 zápasů bez porážky. Mají v podstatě takovou sezonu, jakou jsme my měly vloni.“
Tehdy po výhrách příliš výtek nebylo, ale teď Dynamo moc často nevyhrává. Už nějaké negativní ohlasy jsou?
„To je jasné. Když se vyhrává, tak se problémy neřeší, i když jsou. A když se začne prohrávat, tak se začne řešit úplně všechno. Děje se tady leccos.“
Třeba?
„V týmu je 12 holek, ne všechny si sedí. Najednou se tvoří skupinky. Řeší se, čí je vina, že se prohrálo. Začíná se ukazovat prstem a řeší se nesmysly. A do toho si já dovolím být jako cizinka po dvou letech zraněná a nebýt na semifinálový zápas. To mi moc na slávě nepřidalo. Sociální sítě a všechno možné jede. Diváci vám nic do očí neřeknou, ale rádi něco napíšou.“
Ale i oni teď víc a víc řeší koronavirus. Jak ten se dotýká vašeho života?
„Do teďka vůbec, ale začíná se trošku panikařit. Jednu spoluhráčku začala bolet hlava a okamžitě ji poslali domů, rouška a všichni začali řešit, kdyby náhodou… Tým nás neinformuje. Máme na messengeru skupinu hráček a vedení, ale oficiálně nás neinformují. Některé ligy se zastavují nebo úplně ruší a řešit se má i volejbal. Nám chybí do konce sezony tři zápasy, takže jsem zvědavá, jak to vyřeší.“
Nebyla by to škoda, kdyby se konec sezony utnul?
„Teď je vrchol. Rozhoduje se o umístění a pro tohle dřeme celý rok. Nehrát play-off by byla škoda, ale chápu opatření, mám k tomu velký respekt. Čtu zprávy z Čech a černou kroniku z Itálie, mám tam spoustu známých, to moc nepomáhá.“
A co váš život mimo volejbal?
„Já mám teď volno a můžu si dělat, co chci. Nejvíc je to poznat na hotelu před zápasem. Normálně je plný Číňanů a před posledním zápasem tam vůbec nikdo nebyl. Podle toho poznám, že to není úplně v pohodě. Všichni z domova mi píšou, že v Čechách už nejsou roušky, v Rusku se prý ještě sehnat dají, tak o tom začínám přemýšlet. Ale spoluhráčky říkaly, že už taky moc nejsou.“
V Čechách už si lidé šijí vlastní…
„Vidím to na Facebooku a je to úplně super, to jsem nikdy neviděla.“
Vy jste nějaký čas hrála v Itálii, takže vnímáte dopady nemoci ještě víc?
„Problém to je a týká se to kohokoli. Zatím nemůžu říct, že bych měla nakaženého známého. Ale píšou mi lidi z Čech i Itálie ve strachu. Působí to na mě negativně, začínám se bát.“
Zároveň vám končí sezona. Už máte podepsanou smlouvu na další?
„Ještě ne. Ale určitě vím, že v Rusku zůstávat nebudu. Přítel půjde do Itálie, tak jsem se snažila podepsat tam, ale ani klub ani já nevíme, jak to bude vypadat. Rusko a Turecko jsou možná poslední země, kde se hraje. S Anetou Havlíčkovou (další česká reprezentantka, hraje v Turecku, pozn. red) jsme se shodly, že jsme jediné ligy, které ještě jedou. Lidi jsou v šoku z toho, že ještě nejsme doma. Třeba Američané si stahují všechny volejbalisty domů.“
A chystáte se nějak na karanténu doma?
„I když se snažím přemýšlet nad volejbalem a finále, tak ani nevím, jak se dostanu domů. Mám přítele Maďara a žiju v Maďarsku, kde zatím nemám pobyt. Jestli se nějak dostanu do Čech, protože přestala létat i letadla, tak já nemůžu s ním do Čech a on nemůže se mnou do Maďarska. A to jsem zvědavá, jak nás budou pouštět přes další hranice. Snažíme se nepanikařit, každý den se všechno mění. V tuhle chvíli jsme zaseklí Rusku, čekáme na rozhodnutí federace, každý den se všechno mění.“
