Prošla téměř všemi světovými ligami volejbalu a ve výčtu úspěchů si už toho moc nechybí. Jedna z nejlepších českých volejbalistek Helena Havelková v uplynulé sezoně dokázala vybojovat i titul v ruské lize, s Dynamem Moskva ovládla i Ruský pohár a Superpohár. „Letos bychom rády postoupili v Lize mistrů někam dál,“ načrtla v rozhovoru pro iSport.cz ambice na novou sezonu. Rozpovídala se i o životě v Rusku a vysvětlila, proč po patnácti letech odmítla reprezentaci.
Druhým rokem hrajete v Rusku, kde jste v uplynulé sezoně zářila. Je vůbec reálné to ještě něčím překonat?
„V ruském poháru jsme vyhrály všechno, co se dalo. Ještě nám ale chybí se dostat někam dál v Lize mistrů. Tím bychom mohly ještě překvapit.“
Mohly byste se dostat dál už letos?
„Tým máme v podstatě stejný, jako v uplynulé sezoně. Bude tedy záležet hlavně na tom, na koho narazíme ve skupině a pak dál. Teď je to těžké říct, ale doufáme, že se dostaneme co nejdál.“
V Dynamu máte za spoluhráčky téměř samé Rusky, jak se vám s nimi hraje?
„Hraje se mi s nimi dobře. Když s nimi také mluvíte rusky, jsou k vám vřelejší. Teď k nám přijde nová nahrávačka, Američanka. U té si myslím, že to bude mít trochu těžší, protože tu nikdo nemluví anglicky, všichni jen rusky. Bude to pro ni asi změna.“
Rusky jste se naučila předtím nebo až za pochodu?
„Za pochodu. (směje se) Učím se za pochodu ve všech státech, kde hraju. Až teda na štace v Číně a Turecku, tam jsem se nic nenaučila, zbytek se učím ale průběžně. Žije se v tom daném státě pak mnohem lépe, když s místními mluvíte jejich jazykem.“
Je na vás cizinky brán větší tlak než na domácí hráčky?
„Větší tlak vyloženě asi ne. V Rusku a zvlášť v Moskvě hráčky klub moc často nemění, v těch nejlepších klubech většinou zůstávají. Na nás je větší tlak spíš v tom, abychom podepsaly i další rok. Jinak tlak na výkon je stejný na všechny.“
Jak se vám v Rusku celkově líbí?
„Teď se mi tu líbí hodně, protože je tu pořád hezky. Hlavně je ještě před sezónou, takže mám čas se projít a něco vidět. Začínáme v půlce října a od té doby až vlastně do konce roku, je tu pak takový dost monotónní život. Je zima a pořád jsem buď na hotelu, nebo na hale. Ten život tu je pak o něco horší.“
Splnila jste si svůj cíl vyhrát ruskou ligu, je ještě nějaká, kterou byste si přála ovládnout?
„Samozřejmě těch lig je ještě hodně, ale z těch top volejbalových států mi ještě chybí Brazílie.“
Vy jste se letos rozhodla neposílit českou reprezentaci, kde jste byla kapitánkou. Prozradíte proč?
„Byla jsem už patnáct let bez jakékoliv pauzy. Tělo už dostávalo slušný nával, tak jsem se rozhodla si trochu odpočinout, i když bohužel na úkor právě reprezentace. Potřebovala jsem trochu zregenerovat a celkově posílit tělo.“
Jaké jste měla po tomto rozhodnutí ohlasy?
„Kdo do té reprezentace a každodenního života nevidí, ten netuší, co znamená být sportovec a být zavřený po celý rok daleko od rodiny a žít úplně jiný život. Nemůžu to samozřejmě vysvětlovat každému, ale vím, proč jsem to udělala a za tím rozhodnutím si stojím.“
Vyčítá vám to někdo?
„Nikdo konkrétně. Nikdo za mnou nechodí a nenadává mi, že nejsem v reprezentaci, ani nikdo, kdo by mě kvůli tomu vyloženě neměl rád, ale… Nevím no, každý ať si to přebere, jak chce.“
Vy jste se teď do Ruska vrátila po dovolené, jak jste si volno užila, kde jste byla?
„Mám přítele Maďaro-Němce, který hraje v německém nároďáku. V Budapešti jsme přestavovali barák, takže jsem byla napůl tam a napůl v Čechách. Užívala jsem si trochu normálního a nesportovního života.“
Stihla jste si tedy pořádně odpočinout?
„Jo! Měla jsem tři měsíce, takže jsem si odpočala dostatečně. Chodila jsem do posilovny, abych se udržela ve formě. Byl to pro mě první rok po strašně dlouhé době, kdy jsem nehrála volejbal, tak jsem se musela udržovat v kondici.“
Chyběl vám už?
„První měsíc po skončení a všem těm přejíždění po Rusku jsem si to užívala, ale pak se mi už samozřejmě začalo stýskat.“
