Dave & Perun poráží velikány: Deptání funguje! Šetří se manželskou postelí
Český beachvolejbal počítá další úspěch. Po slavné značce Kiki a Maki, která na olympiádě v Londýně brala páté místo, se klube jedna mužská. Dave & Perun. Budoucí inženýr ekonomie David Schweiner (27) a doktor práv Ondřej Perušič (26). Účast v Tokiu už mají téměř jistou. Mluví o herní inteligenci, soužití na manželské posteli v rámci úspor i o hřebících a cihlách v písku.
Sedí na velkých gymnastických míčích ve svém sportovním domově – v beachklubu Strahov. Na první pohled věčně usměvaví sympaťáci, kteří ještě před čtyřmi lety o olympiádě uvažovali jenom ve snu. „O to víc nás těší, jakou cestu jsme ušli,“ shodují se. V březnu senzačně ovládli čtyřhvězdičkový turnaj v Kataru.
Perušičův příběh je zvýrazněný i tím, že pochází ze známé volejbalové rodiny. Dědeček, narozený v Chorvatsku, reprezentoval v šestkovém volejbalu na olympiádě 1964, o dva roky později získal s Československem památné světové zlato.
Záleží vám na image tandemu Dave a Perun?
Perušič: „Pro nás image značky nikdy nebyla na prvním místě. Jsme rádi, že se jí daří v souvislosti se zlepšenými výkony. Aby to nebylo jenom něco umělého. Náš hlavní cíl je hrát líp a líp. Pořád je na prvním místě výkon.“
1. místo v Kataru V březnu 2021 jako první český mužský pár uspěli na čtyřhvězdičkovém turnaji světové série. Ve finále v Dauhá porazili brazilskou dvojici Evandro – Gut (21:16 a 21:19). 2. místo v Ostravě V květnu 2019 na dalším čtyřhvězdičkovém turnaji podlehli až ve finále norským světovým jedničkám Mol-Sörum (21:17, 15:21 a 10:15). Dostali se do povědomí širší sportovní veřejnosti. 3. místo v Cancúnu V dubnu 2021 vyhráli bronz na mexickém turnaji Světového okruhu a udělali klíčový krok k Tokiu. „Věřím, že po tomhle výsledku je olympiáda hodně, hodně blízko,“ říkal Perušič přímo na kurtu. |
Schweiner: „Ani jeden z nás se nesnaží budovat nějaký brand, jak se teď módně říká. Veškerou energii a čas směřujeme na výkon a trénink. Značka se tvoří s námi sama.“
Sympatický přístup. Někdo se spíše snaží budovat image, na výkony zapomíná…
Perušič: „Jsme moc rádi, že jsme se tomu vyhnuli. I beachové prostředí nabízí spoustu párů, které vypadají daleko líp na sociálních sítích než na kurtu. Sebevědomí a sebeprezentace předběhnou výkony, které předvádějí na hřišti. U nás to tak není. Základ zůstává v tom, jak hrajeme.“
Kiki Kolocová a Maki Sluková se nakonec rozpadly. Je to tak, že u ženských párů je vzájemná chemie důležitější? Nedrží chlapi víc při sobě?
Perušič: „Nevím, jestli to jde říct takhle přesně. Problémy jsou ale jinak řešené. U holek obecně, nechci mluvit o Kristýně a Markétě, musejí být vzájemné vazby silnější, aby mohl tým fungovat. Je kladený daleko větší důraz na důvěru. Pokud se objeví neshody, je to vidět.“
U chlapů ne?
Perušič: „Ve světové sérii je dost dvojic, které na to nahlížejí vyloženě jako na práci. Hrají spolu dlouho, nerozumí si, nemají se rádi, ale pořád fungují.“
Schweiner: „Vnímám to podobně.“
Vy působíte sehraným dojmem, zdá se, že jste i po téměř šesti letech kamarádi.
Schweiner: „Rozumíme si. Ani si nepamatuju, kdy jsme se pohádali. Jelikož spolu trávíme nějakých osm měsíců na cestách, a ve většině případů i na manželských postelích, nějakou zkouškou už jsme prošli…“ (smích)
Chápu, šetříte náklady.
Perušič: „Každá kačka se počítá.“
Schweiner: „U některých párů je to tak, že musejí mít oddělené pokoje. Pokud je nemají, tak jeden je uvnitř, druhý čeká na recepci, protože spolu nevydrží v jedné místnosti.“
Perušič: „Je důležité rozlišovat mezi osobními spory a těmi herními. Je jasné, že nějaká výměna názorů být musí. Jsem rád, jak to u nás funguje.“
Znáte se od mládí?
Schweiner: „To ne, ale poměrně dlouho. Dřív jsme se potkávali spíš jako soupeři. V různých velikostech a váhových kategoriích.“
Perušič: „Já jsem pořád v tý stejný! (smích) Ale David byl tehdy asi o hlavu menší.“
Schweiner: „To jo. Kdy jsme se mohli poprvé vidět? Tipuju tak ve čtrnácti. Perun patřil mezi velikány, já byl o hlavu menší.“
Perušič: „Pamatuju si, jak na něm dres plandal, měl takový malý tělíčko.“
Schweiner: „Pak jsme se asi tři roky neviděli. A když jsme se potkali na šestkovém volejbalu, trošku se to srovnalo.“
Perušič: „Rychle se to otočilo, teď už má David asi o deset centimetrů víc. Ale jsem zvyklý, není jediný, který mě přerostl. Já jsem měl rychlý start, ale potom jsem vytuhnul. (smích) Mám kolem 190 centimetrů, Dave dva metry.“
Schweiner: „Oba na okruhu patříme k menším hráčům. Není zrovna jednoduchý chodit kolem kluků, kteří mají dva metry deset a ještě jsou šikovnější než my.“
Čím to nahrazujete?
Schweiner: „Taktickou přípravou, herní inteligencí, prací s vnějšími vlivy. Jak fouká vítr, jaké jsou podmínky. Když je vedro, snažíme se soupeře utahat, hrát přes vytrvalost. Dovedností v beachi je hrozně moc, je to o komplexnosti hráče. Naštěstí ne pouze o výšce.“
Perušič: „V našem případě i o trenérovi (Ital Andrea Tomatis).“
Toho si hodně pochvalujete, že?
Perušič: „Je pro nás klíčový. Vybudoval v nás taktickou přípravu, systém hry, jasně určil pravidla. Když vidíme světové týmy, které mají daleko větší potenciál, ale nejsou schopny je dodržovat nebo nemají herní systém tak propracovaný, je to znát. Přínos trenéra je v našem případě hrozně vidět.“
Zdeněk Haník, bývalý kouč volejbalové reprezentace, vás chválí za herní inteligenci. Vnímáte, že je vaší silnou stránkou?
Schweiner: „Ukazuje se rukopis trenéra. Nechci říct, že jsme nejchytřejší hráči na planetě, ale je to výsledek pětileté spolupráce s koučem, který to do nás hustí každý den. Snaží se v nás herní inteligenci probudit.“
Perušič: „Jsou hráči, kteří by s takovým přívalem informací asi ani neuměli zacházet.“
Haník zmínil také to, že jste chytří kluci, oba vysokoškoláci. I tohle může být výhoda?
