Zdeněk Haník
23. března 2021 • 14:53

Vysoká hra: Perušič a Schweiner nemají hlavu jen na čepici

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zábranský? Zbrojovku řídit nebude, fotbal jde mimo něj, Kometa je srdcovka
Zimák: Vrána přiletěl nečekaně. Proč by MS mělo klapnout?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pár Perušič, Schweiner dosáhl ojedinělého úspěchu. Kluci vyhráli turnaj světové beachvolejbalové série v Kataru a udělali výrazný krok k olympiádě v Tokiu. Pikantní je, že oba hráči jsou prvními produkty čistě beachvolejbalového prostředí. Na rozdíl od všech předcházejících nemají za sebou slavnou éru šestkového volejbalu. Ať vezmu Kubalu, Lébla, Palinka, Pakostu, Slukovou či Kolocovou, všichni byli prvotřídními reprezentanty v halovém volejbalu.



Volal mi kdysi Karel  Šíp , že chce do Všechnopárty pozvat volejbalistku Helenu Havelkovou, a ptal se mě, zda je na dobré adrese. „No jasně, na té nejlepší,“ vypálil jsem na něj.

Nedávno měl znovu šťastnou ruku, ale už se mě na nic neptal. Zřejmě mu trasování z chytré karantény vlezlo pod kůži, vytrasoval správně. Pozval olympijského kandidáta v beachvolejbalu Ondru Perušiče. Proč se Karel nezmýlil ve výběru, vysvětlím v druhé části článku. Teď ještě několik slov k úspěšnému páru.

Zajímavosti je, že stejně jako  Sluková  – Hermannová (před ní Kolocová ) je tato dvojice vedena vedeně zahraničním trenérem, konkrétně Andreou Tomatisem. Do Čech ho přivedl Martin Lébl, přičemž prokázal jistou odvahu, protože to bylo Andreovo vůbec první trenérské působení po skončení solidní hráčské kariéry.

Další doklad, že průnik se zahraničním know-how je i v šestkovém volejbale - ostatně i v jiných kolektivní hrách - nejen na hráčské, ale především na trenérské úrovni naprosto nevyhnutelný.

Řeknu vám, on ten beachvolejbal vypadá velmi lákavě. Mnoho hráčů v minulosti přicházelo na svaz s žádostí o podporu a velkými plány věnovat se mu. Byli třeba i úspěšní v hale, hřálo léto, všecko bylo zalité sluncem a oni propadli bláhové představě, že cesta na beachvolejbalový Olymp je jasná a stejně slunečná jako aktuální letní dny. Viděl jsem některým jako předseda svazu až do žaludku. Chtěli, abychom jim platili snadný život: v létě na turnajích, v zimě příprava v Africe, Španělsku nebo Brazílii.

Jenomže na volejbalový vrchol, na olympiádu, myslí tisíce kluků v Brazílii, USA, Rusku, Itálii a jinde. A jakmile dojde ke střetu s nimi, přichází kruté vystřízlivění.

Perušičově rodině jsem to od začátku věřil. Byli si vědomi, zač je toho loket, riskovali, byli ochotni do toho vedle svazu a Beachklubu Strahov (kam tandem klubově náleží) investovat vlastní úspory.

Rodina Davida Schweinera podporuje kluky rovněž a na svého syna mohou být hrdi, poněvadž stejně jako parťák Ondra dokončuje vysokou školu vedle kariéry vrcholového sportu.

Herní stopa začíná u dědečka

Nicméně, snad mi Schweinerovi prominou, že teď trochu rozvinu příběhovou linku rodu Perušič, s nimiž je můj život úžeji svázán. Víte, obecná a herní inteligence jsou přece jenom dvě rozdílné věci a jsem rád, když sport reprezentuje v médiích někdo, kdo nemá hlavu jen na čepici.

Ondrova herní stopa začíná u jeho dědečka, Borise Perušiče, olympijského medailisty z Tokia 1964 a mistra světa z roku 1966. Tatínek a maminka byli oba výborní volejbalisté, ale zejména otec Boris mladší, absolvent matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, zřejmě do syna zasel ještě další gen.

Ten jsme mohli číst mezi řádky ve zmíněném pořadu Všechnopárty, který snadno vygooglíte. Klidné, vtipné a smysluplné odpovědi, pohotové reakce. Špičkový hráč je zpravidla vlastníkem herní inteligence čili porozumění logice hry a rozlišení podstatného od nepodstatného ve hře.

Ovšem to je jiná inteligence než ta, kterou dobyl svět Albert Einstein. Ta herní se skládá ze schopnosti číst hru s a rozhodovat se, komunikačních schopností, emoční a pohybové inteligence atd. Ale ve Všechnopárty ukázal ještě jinou inteligenci. To mám vždycky radost, když můžeme světu ukázat, že sportovci nejsou jen opálení bezmozci, sportovc kteří sice dobře vypadají, ale mluví pouze ci, v holých větách typu: tak určitě, je to o srdíčku, typu jsem si to užil…

To už se vracím i k Davidu Schweinerovi. Hrají spolu chytrý beachvolejbal. Na rozdíl od instinktivní a ekvilibristické hry například Brazilců tentokrát vyhráli vyšší inteligencí. Prostě nemají hlavu jen na čepici.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud