Nejlepší světoví volejbalisté si dali v červnu dostaveníčko v Rimini. Česko byste v osudí Ligy národů marně hledali, jeden borec z domácí extraligy však do severní části Itálie zamířil. Smečař pražských Lvů Luke Smith se v dresu australské reprezentace činil. Tři kola před koncem akce, kdy kvůli přírůstku do rodiny zamířil domů, byl jedenác-tým nejvíce bodujícím hráčem turnaje. „Jsem spokojený, že moje tělo obstálo v životní zkoušce – během 24 dnů jsem v našich dvanácti utkáních nastoupil do každého setu,“ usmíval se 30letý hráč, který společně s manželkou Lucií na narození druhé dcery stále čeká.
Počítal jste s tím, že se z české extraligy dostanete do nominace?
Během posledního olympijského cyklu jsem makal na upevnění své pozice v základní sestavě národního mužstva. Extraliga sice není řazena mezi nejkvalitnější soutěže, ale její postavení se díky výsledkům v evropských pohárech zlepšuje. Moje loňské výkony v Challenge Cupu ukázaly, že i já stále hraji na vysoké úrovni. Australský tým měl veliký zájem o můj návrat. Po selhání v kvalifikaci o Tokio, jsem to už neměl v úmyslu, chtěl jsem se soustředit jen na rodinu.
Co vás přimělo změnit názor?
Nominaci jsem několikrát odmítl, hlavně kvůli očekávanému narození dítěte. Hraní za národní tým má značná nega-tiva, které fanoušci nevnímají. Fyzické nároky v době, kdy se většina hráčů zotavuje z klubové sezony, jsou příliš vysoké. Pro australského hráče s ohledem na cestování je čas mimo rodinu příliš dlouhý. Kývl jsem teprve poté, co federace zajistila, aby se moje rodina stala součástí bubliny Ligy národů v Itálii.
Jste světoobčan. Znamená pro vás reprezentace Austrálie stále něco mimořádného?
Při první nominaci v roce 2011 jsem byl velmi pyšný, že mohu reprezentovat svou zemi. Postupem času se vztah k nároďáku u většiny sportovců normalizuje a jejich motivace se mění. Uvedu příklad: mladí hráči jsou mimořádně motivovaní, nominace zvyšuje jejich šanci na profesionální kariéru. Jakmile se prosadí na mezinárodní úrovni, po-třeba hrát za reprezentaci se zmenší. O mém rozhodnutí naposledy nastoupit za Austrálii rozhodly tři faktory: dalo se to skloubit s rodinou, chtěl jsem ukončit reprezentační kariéru pozitivně a předat své zkušenosti další generaci.
Ovlivnila protikoronavirová opatření výrazně turnaj?
Bylo tam nespočet pravidel a protokolů, které se musely dodržovat. Příliš mnoho do jednoho rozhovoru. Hlavní bylo testování a zase testování – před odletem, po něm, poté je absolvoval každý tým co tři dny. Jak čas plynul, na dodr-žování některých pravidel se přirozeně zapomínalo.
Bylo hned poznat, o jak významnou akci se jedná?
Ve světě vnímají Ligu národů jako obrovskou a prestižní událost. Její rozsah mohu přirovnat pouze k olympijským hrám v Londýně 2012, na nichž jsem nastoupil. Neuvěřitelná konkurence – šestnáct nejlepších týmů planety na jednom turnaji. Jediným nedostatkem byla nepřítomnost fanoušků, ačkoli na ni si většina hráčů už zvykla.
Jaké bylo porovnávat se světovými hvězdami?
Jak se v průběhu reprezentační kariéry modifikuje motivace hráče, mění se i jeho vnímání. Pro mladé je vzrušující jen vidět světové hvězdy, natož s nimi soutěžit. Jakmile se volejbalista dostane na určitou úroveň, z hvězd se stanou soupeři. Vnímáte je jako normální sportovce hrající volejbal svým vlastním osobitým způsobem.
Ukázala Liga národů volejbalové trendy?
Bylo zajímavé pozorovat různé styly volejbalu, které v současné době existují. Nejúspěšnější bych nazval „chytrou silou“. Předvedli ho Brazilci, Poláci, Francouzi a Slovinci. Spojili fyzickou připravenost svých hráčů a inteligentní systém volejbalu.
Čekal jste, že se vám osobně bude tak dařit?
Rozhodně jsem nečekal, že nebudu vůbec střídat. Časy se naštěstí mění, moderní nástroje podporující zdraví umož-ňují sportovcům udržet vysokou výkonost i po třicítce.
S výsledky Austrálie jste nemohl být spokojený. Skončili jste poslední. Proč?
Dopadli jsme podle očekávání. Po olympijské kvalifikaci se tým zhruba z poloviny proměnil. Na akci jelo dokonce několik juniorů. Výrazně nám chyběl ostřílený univerzál, na tento post si v jednu chvíli stoupl zkušený blokař. Přes-to jsme bojovali a porazili Írán (dvanáctý tým světa).
Mrzelo vás, že jste turnaj opustil před jejím koncem?
Vůbec ne, moje žena měla naplánovanou důležitou kontrolu, která určila datum našeho odjezdu. Rodina je pro mě na prvním místě.
Kdy se má narodit váš potomek?
Podle lékařů by měla naše druhá holčička přijít na svět v průběhu čtrnácti dnů. Jsme nadšeni a připraveni. Teď už to je jen jedno velké čekání.
Budete mít nějaké úlevy v přípravě? Nastoupíte na soustředění Lvů jako ostatní 2. srpna?
Doufám, že se dítě narodí dle plánu a naše rodina bude v Praze zabydlena do začátku přípravy. Na přípravu bych měl dorazit včas a v dobré kondici. Chci trénovat celé léto, mám dostatek času na zotavení se po Lize národů. Sa-mozřejmě bude výzva zvládnout volejbalovou zátěž s novorozencem. Uvidíme, jak temperamentní naše druhá dcera bude.
Vyhodnotil jste si nějak loňskou sezonu klubu? Byla úspěšná, nebo nebyla?
Sezona s koronavirem byla neuvěřitelně náročná. Přesto jsme dosáhli na klubové rekordy, semifinále Challenge Cupu i extraligy. S tím musíme být spokojeni. Mně se dařilo zejména v důležitých utkáních, ale uvědomuji si, že pokud budu zdravý, mohu předvést více. V lednu jsem si udělal výron kotníku. Díky tomu jsem nebyl v optimální kondici v play-off, které hraji nejraději.
Chtěl byste něco změnit, zlepšit?
Vždy se rád zlepšuji – ve hře i v životě. Setkání s vedením Lvů po sezoně, analýzy aplikace SmartVolley mi poskyt-ly jasnou představu o tom, na čem je třeba pracovat. S rostoucími zkušenostmi našeho týmu i s novými posilami budeme jistě připraveni na ještě větší úspěchy.
Co si pod tím mám představit?
Chceme vyhrát extraligu a postoupit co nejdále v CEV Cupu. Těším se konečně na setkání s pražskými fanoušky. Věřím, že budeme nastupovat a vítězit v plné Unyp areně.
