Úvodní týden přípravy mají za sebou pražští Lvi. Volejbaloví vicemistři absolvují v Unyp areně dvoufázové tréninky. Kádr nového argentinského kouče Juana Manuela Barriala je zatím prořídlý, jednu z největších hvězd v něm ovšem najdete. Nahrávač Jakub Janouch vynechal letos podstatnou část reprezentační sezony a odpočíval. „Od září, kdy skončilo mistrovství Evropy, jsem věděl, že potřebuji pauzu. Vedení svazu včetně trenéra mi vyšlo vstříc a za nároďák jsem odehrál jen tři zápasy Evropské ligy,“ líčí Janouch.
O reprezentaci jste vždy hovořil v superlativech. Šlo o složité rozhodnutí?
„Najít energii do reprezentační sezony je rok od roku složitější. Mám manželku a malé děti, chci s nimi trávit čas. Zaslouží si, abych byl po deseti letech, co jsem trávil v nároďáku, doma. Navíc na sobě cítím, že potřebuji více odpočívat.“
Znamená to, že uzavíráte svou reprezentační kariéru?
„V nároďáku jsem neskončil. Mám už ale i jiné priority než jen volejbal.“
Našel jste pochopení u spoluhráčů z národního týmu?
„Jsem rád, že moje rozhodnutí respektovali. I za to, jak mě brali během těch tří zápasů. Nikdo neprotestoval. Chovali se ke mně stejně, jako bych zůstal s nimi celou dobu.“
Co jste dělal během léta? Odpočinul jste si dostatečně?
„Přesně dva měsíce jsem byl mimo volejbal. První jsem jen odpočíval, potřeboval jsem vážně vypnout. S rodinou jsme letěli na dovolenou do Turecka. V červenci jsem jel na kemp do Zlína a po něm se začal zlehka individuálně připravovat. Do toho jsme s dětmi podnikali různé výlety. Žil jsem tak trochu mimo realitu. Od posledního zápasu v Lotyšsku jsem nesáhl na míč.“
Sledoval jste utkání reprezentace?
„Viděl jsem jen pár výměn, sestřihů a přečetl si výsledky i několik článků.“
Co jste říkal výsledkům?
„Vítězství v Evropské lize považuji za obrovský úspěch. Postoupit do Ligy národů je ohromně těžké, před pár lety jsme o to hráli až do finále s Portugalci. Kluci dostali v semifinále Kubánce a ukázalo se, že šlo o nejsilnější možné soupeře. Byli bohužel výborní.“
Na srazu Lvů jste rozdával úsměvy. Vážně jste se tak těšil?
„Ano, jak jsem už říkal, žil jsem mimo realitu. Cestou do Prahy mě napadlo, že se vracím do volejbalového světa. Těšil jsem se, že bude mít můj den zase pevný řád.“
Jak jste zvládl první týden přípravy?
„Každý trenér slibuje, že začne zlehka, ale žádný to nikdy nesplní. Je to těžké, někdo makal více a druhý odpočíval. První týdny jsou na to, abychom se sladili. A jak to zvládám? Musím. Intenzita dopoledních tréninků v posilovně i odpoledních v hale je ale vážně vysoká.“
Trenéři vždy slibují, že hráči neuvidí tři týdny míče a budou jen běhat. Vy neběháte a s balony jste trénovali první den...
„Od běhání se u volejbalistů už ustoupilo. Běhat delší než padesátimetrové sprinty se nenosí. Náš kondiční trenér Petr Růžička má navíc svoji teorii. Jeho cvičení se mi moc zamlouvají. Rozvíjejí všechny části našeho těla.“
A jaký je váš názor na brzké zařazení míčů?
„Každý trenér má svůj styl. Ten náš chce týmu od prvního okamžiku vštěpovat systémy. Asi proto jsme si balony osahali dříve, než je obvyklé. Chce do nás co nejrychleji dostat své myšlenky, které máme dodržovat.“
Zdálo se, že vám míče způsobily až dětskou radost. Souhlasíte?
„Tak to bývá. Po delší odmlce jsou první kontakty s balony radostné. Doufám, že nám to vydrží až do posledního míče sezony.“
Máte nového argentinského kouče. Nevázne komunikace?
„Pro českou extraligu není obvyklé, aby tým trénovali cizinci. Nejsme zvyklí, že nám někdo dává pokyny v cizím jazyce. V tom to občas zaskřípe. Většina z nás ale angličtinu ovládá a pomáhá těm, kteří ji umějí hůře.“
Co si slibujete od spolupráce se zahraničním trenérem?
„Že nám to bude klapat – na hřišti i lidsky. Troufnu si tvrdit, že vše bude trochu jiné. Bude to pro nás velká škola. Cizinci do týmu přinesou vždy něco nového.“
Trochu jiné… Co si pod tím lze představit?
„Trenér je Jihoameričan, proto u něj očekávám více entuziasmu, než jsme zvyklí. Prošel hodně kluby i zeměmi, máme se od něj co učit. Jeho pohled na volejbal je jiný. Zatím to nedovedu přesně definovat. Od prvního tréninku po nás chce, abychom makali na maximum, nevzdávali žádné balony a zároveň už pomalu dodržovali systémové věci.“
Jeho důvěru asi máte, potvrdil vás v roli kapitána. Co tomu říkáte?
„Trenér by měl věřit svým hráčů, ať už se jim daří, nebo ne. Volejbal je více než z poloviny o hlavě, důvěra je jednou z nejdůležitějších věcí. Cítím zodpovědnost za tým – za jeho výsledky i za to, aby vnitřně fungoval. Být kapitánem Lvů je pro mě zkrátka pocta.“
