Je to zatím její bronzová sezona. V prosinci dvakrát třetí ve sprintu Světového poháru. V únoru coby členka mix štafety na mistrovství světa taky třetí. A v Novém Městě na Moravě? Znovu bronz a zase ze sprintu! „Jsem ráda za jakoukoliv medaili. I do desítky je to pro mě malé vítězství,“ řekla Markéta Davidová. Přičemž se snažila už moc neřešit, za jakých okolností byla dosažena.
Jaké bylo vyhlášení, kdy se vám organizátoři snažili připravit improvizovanou kulisu?
„Jo, bylo to pěkné. Jsou hodní, že se nám to snaží udělat alespoň trochu veselé.“
Nicméně šlo asi o nejtišší třetí místo kariéry, že?
„To asi jo.“
Nejsmutnější taky?
„To bych zase neřekla. Ale je to samozřejmě škoda a mrzí nás to. Myslím, že to na kluky taky dolehne. Člověk sice ví, že tu nikdo nebude, ale pak tady fakt nikdo není a je to zvláštní.“
Dřív v Novém Městě na Moravě závodníci říkali, že přes hluk neslyší ani pokyny trenérů. To teď ale asi nenastalo, že?
„Jo, teď jsem slyšela všechno. I to, co jsem nechtěla. Ba ne, žertuju. Třeba ve středu při tréninku jsme tu volali na servisáky a podle mě to bylo slyšet až ve Žďáru nad Sázavou. Je to mazec.“
Kdy jste se dozvěděla, že jedete o medaili?
„To nevím, já jsem to ani nevnímala. V cíli jsem sice tušila, že jsem vysoko, ale pořád jsem dojela s nízkým číslem 23 a spousta závodnic byla ještě ve hře. Takže jsem už pak jen čekala.“
Umíte si nicméně představit, co by se tady dělo, kdyby byly plné tribuny fanoušků?
„Já tohle nechci moc říkat, protože se taky mohlo stát, že bych třeba ani nezastřílela takhle dobře. Už jsem tu před fanoušky jela dva závody a moc se mi nepovedly. Třeba to mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby tu byli. Snad si to užili alespoň u televize.“
Měla jste i vy někoho z příbuzných nebo kamarádů, kdo musel cestu sem rušit?
„Samozřejmě. Pro všechny z nás je to velká akce. Chtěli jsme tu mít své blízké.“
Při střelbě jste se blýskla nejen takřka bezchybností, ale i rychlostí. Co se stalo?
„Jo, snažím o to. Už v Anterselvě jsem se trochu ujistila, že to jde, takže se to snažím teď aplikovat. Dřív jsem se bála při závodě střílet rychleji, potřebuju ty obavy odstranit.“
Navíc se zdá, že jste po trochu horším lednu definitivně zpět i po běžecké stránce.
„Doufejme, že je to na dobré cestě. Asi se změnilo víc faktorů, ale to bych moc nerozebírala.“
Ani naznačit nechcete?
„Ne, vy byste z toho udělali zase nějaký článek. Nic vám neřeknu.“ (směje se)