Stal se jedním z lidí, do kterých se pustila. Vyčítala mu, že jí házel jídlo do záchodu, stavěl před zrcadlo a ve své biografii byla Gabriela Koukalová ještě ostřejší. „Když tedy připustím, že myslí mě, musím říct, že jsem teď čtyři roky trénoval juniorky, kde, myslím si, jsme mezi sebou měli nadstandardní vztahy a troufám si říct, že málokdo z nich by řekl, že jsem špatný trenér,“ říká Jindřich Šikola.
Jak tedy chcete reagovat na to, že vás Koukalová nařkla, že jste stál za její bulimií?
„Věřte, že za poslední čtyři roky, jsem tu větu: Nejezte tolik, ztloustnete, s nadsázkou řekl i v tomto současném kolektivu. Na druhou stranu tam jsou i sportovci jako Markéta Davidová, kterou jsem třeba tři roky nutil, ať jí víc. Ať jí maso a vyváženou stravu. To je tvrdá realita vrcholového sportu, ale i osobního života a myslím, že tuto větu každý z nás k sobě nebo k tomu druhému někdy řekl. Jestli ale budeme slovíčkařit, tak ano, tuto větu jsem v životě řekl a pokud to tvrdí paní Koukalová, má na to právo. Nevzpomínám si kdy, ale kategoricky odmítám, že bych na ni vyvíjel jakýkoliv nátlak, nebo ji dokonce, jak ona uvádí, šikanoval.“
Koukalová i zmiňuje, že jste jí házel jídlo do záchodu nebo stavěl před zrcadlo…
„Já jsem srandista. Ale jestli tvrdí, že jsem to jídlo vyhodil, tak to už opravdu nevím. Přiznal jsem, že tu větu jsem i v dnešní době schopný říct, vždy to ale bylo ze srandy. Na druhou stranu jsme zase spolu neprošli tak velkým tréninkovým procesem, protože když byla první rok juniorka, tak jsem ji měl na MS a druhý rok jsem odešel k ženám a rovněž ji trénovali hlavně rodiče. V juniorském věku jsme spolu strávili jen pár dní, ale jestli jsem ji dokázal takhle ovlivnit, tak je mi to líto, ale nejsem si toho vědom.“
Jak to tedy podle vás bylo s její nadváhou?
„V první řadě mě s úsměvem zaráží, jak napíše, že jí to bylo řečeno v době, kdy byla ještě hubenější než teď. Podívejte se třeba na fotku ze štafety MSJ v Canmore… Jestli tam je vyfocený hubený či podvyživený sportovec, tak k tomu nemám co říct…“
A s tou nadváhou a bulimií, kdy prý úmyslně zvracela a pak se přejídala?
„Gábina vždy s váhou měla nějakým způsobem problém. Pokud by se ale v družstvu dělo to, co ona popisuje, tak vám garantuji, že se to za ten jeden a půl roku, co jsem ji v ženách trénoval, dozvím. Tohle prostě nejde v týmu utajit, zvláště v ženském kolektivu, kde se každá z holek tak hlídá, že by hned ta druhá letěla říct: Hele, Jindřichu, děje se tam to a to. To, že tedy napíše, že se najedla a hned se šla vyzvracet, nebo dokonce nejedla vůbec, tak to přeci každý rozumný člověk musí vědět, že s tímto by nemohla pak vyhrávat, jakože i vyhrávala. Je to prostě nesmysl. Rozhodně ne v takovém rozsahu, v jakém uvádí.“
Takže?
„Zdá se mi, že se Gábina zamotává do více věcí. Na jednu stranu jednou píše, že byla svým způsobem anorektička, a na té druhé, na vrcholu své slávy, zase říká, jak se přejídá paštikami a sladkostmi a na sociálních sítích si tím vytvářela svoji image. To mi přijde, že ten člověk je ve dvou světech. Nemám na to co říct, protože si myslím, že se nad tím každý rozumný člověk musí pozastavit.“
V kontaktu spolu tedy v tuto chvíli nejste…
„Ne. Bylo období, kdy jsem ji trénoval, a bylo vše v pořádku, ale pak najednou otočila a říkala, že se mnou trénovat nechce. Nevím proč. Je pravda, že jsem někdy až moc přímočarý, ale ukažte mi trenéra, který by si chtěl sportovce, který má šanci uspět na olympiádě, rozkmotřit. Naopak jsem se kolikrát dostal do situací, kdy jsem musel hodně ustoupit ze svých zásad. Gábina pak tedy nějakým způsobem v klidu odešla, proto mě zaráží, že po čase do mě začala potichounku v médiích kopat. V tu dobu jsem si říkal, že si to snad člověk ani nezaslouží. To už by mi bylo milejší, kdyby mi při odchodu narovinu řekla, co jí na mě vadí a z čeho mě obviňuje, než takovéto jednání. A bohužel se obávám, že to ještě není konec. Alespoň už mě na to upozorňují lidé, kteří měli možnost nahlédnout do její knihy. Chápu, že aby se publikace prodávala, je nutné pozornost přitáhnout. Mrzí mě to i proto, že když se to začalo dotýkat i mých nejbližších, upozornil jsem na to svaz… Bylo mi ale jen řečeno, že je to můj problém. Tohle, co se děje, je tedy jen takové vyvrcholení. Dnes není plno věcí v biatlonu v pořádku. A bohužel biatlon dnes kolikrát patří více než do sportovní do bulvární rubriky.“
