V posledních dvou sezonách se Gabriela Koukalová neobjevovala ve výsledkových listinách, přesto její jméno ve spojení s biatlonem stále rezonuje. Dala si dvojnásobná olympijská medailistka pauzu, nebo je její konec definitivní? „Rozhodla jsem se to říct koncem května. Víceméně už jsem rozhodnutá, ale počkejte si, prosím,“ vzkázala nedočkavým fanouškům.
Ve středu večer se několik stovek mladých sportovců a jejich rodičů zúčastnilo přednášky sportovního psychologa Mariana Jelínka a výživového odborníka Pavla Suchánka. S nápadem zorganizovat celou akci přišla před časem Gabriela Koukalová , dvojnásobná mistryně světa v biatlonu a patronka projektu Společně správnou cestou. „Mám dobrý pocit z toho, že děláme něco, co má smysl,“ prohlásila.
Připomíná vám role organizátorky kolektivní sport?
„Jak se to vezme, i biatlon byl kolektivní práce. Ve své podstatě to byl individuální sport, ale něco nás vždycky spojovalo, ať už se dařilo nebo nedařilo. Musím říct, že tohle je ve své podstatě trochu podobné.“
Co vaše plány na návrat k biatlonu?
„Já nechci vůbec předjímat. Opravdu jsem se rozhodla to říct koncem května, toho bych se ráda držela. Ještě vám opravdu nemůžu nic prozradit. Víceméně už jsem rozhodnutá, ale počkejte si, prosím.“
Bylo těžké se rozhodnout?
„To víte, že je to těžké. Když něco děláte od dvou let, je to součástí vašeho života. Biatlon a já jsme nerozlučitelná dvojka, to nejde oddělit. Já jsem u biatlonu zažila nádherné chvíle a byla jich většina. Samozřejmě, když něco vytknete, přikládá se tomu velká pozornost a lidská mysl se daleko víc zaměřuje na negace než na pozitiva. Moje sdělení nebylo říkat negativa, ale bavit se o věcech, které jsem si prožila, a zkušenostech, které by pro spoustu dalších lidí mohly být přínosné, aby tomu mohli předejít.“
Máte dělicí čáru mezi budoucností s biatlonem a budoucností s českým biatlonem?
„Pro mě je klíčové to rozhodnutí, pak už se děj vůle boží. Já věřím, že když někdo chce, tak si místo najde. Když se budu chtít vrátit, určitě to není jen na mně, ale jde o spoustu okolností, které je pak potřeba doladit. Musela bych pak sednout s lidmi, kteří v tom hrají zásadní roli.“
Mluvilo se o možnosti reprezentovat Slovensko.
„Já jsem řekla, že se cítím z poloviny jako Slovenka, protože moje maminka se narodila na Slovensku. Ale primárně bych určitě chtěla reprezentovat Česko. Tady jsem se narodila, tady mám fanoušky a závodila jsem pro lidi, kteří byli součástí úspěchů a toho všeho. Není to tak, že bych se s někým domlouvala za zády.“
A kdyby nevyšla možnost závodit za rodnou zemi?
„Nad tím jsem ani nepřemýšlela. V tuhle chvíli jsem ještě neřekla, že se vracím, takže nebyl důvod něco předjímat nebo řešit dopředu. Prostě uvidíme.“
Najdete si vedle plánování projektů čas i na aktivní sport?
„Mám moc času, sportuju hrozně ráda. V poslední době jsem si po zdravotní pauze, která trvala přes půl roku, oblíbila celou řadu sportů, které jsem nikdy nedělala. A hrozně mě baví, navzdory tomu, že nejsem moc talent třeba na míčové sporty. Hrozně mě to baví, vidím v tom velkou změnu. Neumím si představit svůj život bez sportu.“
Co vás chytlo?
„Miluju jógu, té jsem naprosto propadla. V poslední době jsem začala hodně využívat krásného počasí venku a jezdím na kole, běhám. Dokonce jsme si s kamarádkami koupily trekingové hole, takže chodíme společně běhat s holemi.“
To už má blízko k biatlonu.
„Jak se to vezme. Imitace jsou nedílnou součástí sportu, který jsem celý život dělala. Tam jsme měli docela dost tréninků ročně, zaměřených na běhy s holemi a imitace. Je to určitě do jisté míry podobné.“
Máte tréninkový plán, nebo jedete každý den podle aktuálního pocitu?
„Nechci si svoje aktivity direktivně řídit. Dělám to pro dobrý pocit, protože to mám ráda. Tím pádem se sportem bavím.“
