Soukalové cesta ze dna: Byla jsem značka, dlouho jsem se chtěla zavděčit
Národ ji miloval. I když to možná byla spíš dočasná zamilovanost povzbuzená jejím neortodoxním stylem, s nímž jakoby odnikud najednou vyhrávala a rozjela grandiózní biatlonovou mánii. Gabriela Soukalová o to ani tak nestála, ale už byla na forhontě, zbožňovaná poblázněnými fanoušky jako obdivovaná primadona českého sportu. Aspoň navenek. Za kulisami si prožívala velká trápení, na těle i na duši. Prošla si peklem, krachlo jí manželství s Petrem Koukalem. Láska bez výhrad publika se často proměnila v nenávist. Dnes se ale na svou minulost dívá s klidným nadhledem. Přečtěte si její zpověď, jak ji odvyprávěla v rámci projektu Sport Magazínu Cesta ze dna.
„Zpětně si uvědomuju, že jsem se spoustu let snažila... Byla to taková honba za přijetím, za tím, abych byla úspěšná, abych byla ve všech směrech zdánlivě dokonalá. Spoustu let jsem se snažila zavděčit lidem.
Samozřejmě, když se dařilo, všechno šlo jako po másle, tak to bylo fajn. Byla jsem šťastná, že moji rodiče jsou šťastní, moje okolí je na mě hrdý. Ale pak jsem si postupem času začala uvědomovat, že to vlastně nedělám až tak pro sebe, jako spíš pro ostatní. A začalo mě to hodně vyčerpávat.
Myslím si, že s tím hodně souvisí obliba u fanoušků. Ať jsem byla kdekoliv, vždycky jsem se snažila maximálně věnovat lidem, abych se každému rozdala. Po určité době jsem to cítila jako problém, snažila jsem se potom už šetřit, protože jsem se už vnímala nějakým způsobem.
Jednoho dne jsem si řekla: Dost, tohle už dělat nebudu! Je mi to tak trochu jedno, ať si každý myslí, co chce.
Kniha Cesty ze dna
Čtrnáct příběhů, čtrnáct upřímných zpovědí osobností ze světa sportu, které se ve svém životě i kariéře vyrovnávaly s těžkými překážkami, najdete v knižní novince Cesty ze dna. Ať už to byly vážné zdravotní trable, málem osudová zranění, a dokonce i hrozba smrti, nebo vyhoření, nepřízeň veřejnosti, předsudky či finanční problémy. Eva Adamczyková, Petr Čech, Gabriela Soukalová a další nástrahy osudu překonali a mohou být inspirací všem, které potkalo něco podobného... Knihu objednávejte ZDE>>>
Z miláčka psancem
Ten zlom přišel až po konci kariéry, kdy jsem vydala svoji autobiografii. V tu chvíli jsem se z miláčka národa propadla do nějakého psance, když to tak řeknu, nebo do člověka, kterého veřejnost opravdu ráda neměla.
A trvalo nějakou dobu, než jsem si uvědomila, že to, aby mě měli lidi rádi, vlastně k ničemu moc nepotřebuju. Trvalo mi, než jsem získala nadhled, odstup od toho všeho, než jsem si uvědomila vlastní hodnotu.
Možná asi platí, že mám z určitého pohledu delší vedení, protože někdo má tuhle vlastnost naprosto přirozeně, už výchovou, která ho nějak formuje v době vyrůstání. Já jsem to tak neměla a trvalo dobrých devětadvacet let, než jsem si to uvědomila, ale jsem ráda, že to přišlo. V tu chvíli se změnil můj život.
Jasně, ze začátku to opravdu nebylo lehký. Když jsi zvyklý, že ti chodí domů dopisy, pomalu na tebe pějou ódy, a najednou je tak rapidní skok a zlom a chodí ti domů denně dopisy, kdy ti lidi něco vyčítají, nebo tě ve finále nenávidí a píšou, že jsou z tebe zklamaní… Pro mě to byl velký životní zlom, určitě.
Zároveň bych chtěla říct, že dneska je společnost z mého pohledu zaměřená na materiální hodnoty, na slávu, obdiv a na všechny tyhle věci, v kterých jsem dlouho žila. Než jsem si uvědomila, že je to z mého pohledu strašná iluze. Můj život se změnil ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomila. Ve finále by spousta lidí chtěla předejít těžkým životním momentům, což se asi tak ovlivnit nedá. Ale myslím si, že právě ty momenty jsou cenné. Že v tu chvíli si uvědomíme věci, které bychom si předtím neuvědomili.
