Sáblíková na Hradě: Troška, Nohavica a Vondráčková mi přáli štěstí
Na rychlobruslařských oválech je královna, ale na Pražském hradě se v sobotu večer při udělování státních vyznamenání Martina Sáblíková cítila jako Alenka v říši za zrcadlem. „Opravdu neuvěřitelné, kam jsem se dostala. Byla jsem z toho trochu nesvá,“ líčila Sáblíková, které prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy.
Setkala se s hrdiny druhé světové války, vědci, herci i zpěváky. Velká kariéra rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ještě stále není u konce, ale už teď jí tři zlaté olympijské medaile nebo sedmnáct titulů světové šampionky stačily ke státnímu vyznamenání.
„Musím přiznat, že jsem před začátkem byla nervózní. A moc! Když jsem pak poslouchala příběhy lidí, v jejichž společnosti jsem tam seděla, tak mě napadlo: co já tady dělám?“ řekla Sáblíková. „Člověk vidí dost z těch vyznamenaných jen v televizi, obdivuje je a najednou s nimi sedí v jednom sále a čeká na vyznamenání od prezidenta. Opravdu neskutečné.“
Mezi českými osobnostmi byla ale na Pražském hradě i ona. Oblékla se do malých černých s krajkovým dekoltem, které jí domů dorazily teprve uprostřed týdne. A když na ni přišla řada a převzala z rukou prezidenta svou medaili, Vladislavský sál ji ocenil nadšeným a poměrně dlouhým potleskem.
„Potlesk byl dlouhý, ale nevím, jestli jeden z nejdelších. Já se soustředila hlavně na to, abych udělala všechno tak, jak jsem měla a snažila jsem se nepřemýšlet, kolik lidí se na mě dívá,“ usmála se Sáblíková. „Ale ta chvíle, celý ten ceremoniál a vůbec průběh večera, pro mě bude nezapomenutelný zážitek. Večer byl pro mě zajímavý po všech směrech, přeci jen se člověk zase tak často nedostane na Pražský hrad do míst, kde se ocenění předávala. Bylo to hodně slavnostní.“
Na následném rautu se Sáblíková setkala také s dalšími oceněnými a byl to pro ni další zajímavý zážitek.
„Mluvila jsem třeba s panem Troškou, paní Vondráčkovou, s panem Nohavicou.... Všichni mi přáli hodně štěstí, že mi fandí a obdivují mě,“ líčila Sáblíková. „Vážně neuvěřitelné, vždyť oni pro mě byli vždycky ti slavní z televize a netušila jsem, že mě sledují.“
Už za 101 den v korejském Pchjongčchangu začne Sáblíkové čtvrtá olympiáda. A hned den po zapálení olympijského ohně při zahajovacím ceremoniálu pojede svůj první velký závod Her na 3 kilometry. Jednu medaili už ale doma má od sobotního večera.
„Dejme tomu, že je to medaile za moje medaile,“ směje se Sáblíková. „Je to takové pokračování toho, co prožívám na dráze. Jsem velice vděčná za to, kam jsem se díky mému týmu, trenérovi a rodině dostala. Protože bez nich bych žádné ocenění nepřebírala. Právě oni mi pomohli být tím, kdo jsem.“
