Může se zdát, že Ondřeji Bankovi je všechno tak trochu jedno. Co se týká lyžování, je však dost velký puntičkář. Aby uspěl v dnešní superkombinaci na mistrovství světa, hodiny rozebíral video a zkoumal, jak jezdí sjezd ti úplně nejlepší. Únavu z těla vyháněl i pomocí přístroje od hokejisty Jaromíra Jágra. A rozhodně si k večeři odpustil hranolky. Nahlédněte do zákulisí jeho přípravy.
Ondřej Bank sám sebe sleduje na obrazovce počítače na trati sobotního sjezdu a s pousmáním zhodnotí jízdu, která stačila „jen“ na 21. místo: „Tohle bylo unavený.“
Za chvíli se mu na záběru prudce zatřese jedna lyže. „Tahle díra mě snesla, pak jsem čekal Saigon. Ale ono nic.“
Když se dostatečně vynadívá na svou jízdu, na monitor si pustí vedle sebe famózního švýcarského sjezdaře Didiera Cuche, aby měl porovnání.
„Tady si tolik nenadjel, nešel tak doprava, dostal se blíž k bráně,“ popisuje. Program Dartfish mu umožňuje spoustu dalších možností jako třeba obraz v obraze, ale nejlepší český sjezdař zůstává zásadně u dvou okének vedle sebe, záznam si nanejvýš zastaví nebo zpomalí. „Vidím, kde mi ten druhý ujížděl a proč.“
Videozáznamy mu sestřihává bratr a trenér Tomáš, který tím stráví nejméně dvě hodiny. K dispozici má záznamy z pěti českých videokamer na trati, které vyměňuje za obrázky ze čtyř kamer Chorvatů, s nimiž Češi spolupracují. K tomu jeho tým nosí do televizních přenosových vozů další přístroj, na který se zaznamenávají obrázky z profesionálních kamer.
Zatímco ve velkých týmech dostanou závodníci často už data připravená od trenérů a jen si prohlédnou, kde a co udělali špatně, Bank se v záběrech nimrá sám.
„Brácha má jinou práci. Já si vezmu počítač do pokoje, zavřu se s ním. Baví mě to. Dělám to poctivěji než trenéři, kterým může něco uniknout. Porovnám víc lidí než oni. Hledám fígle.“
Sjezdaři totiž od nejrychlejších ideální linii kopírují. „Devadesát procent lidí jede stejnou stopu, ale dá se najít hodně vychytávek. Zní to u mě divně, ale v tomhle jsem puntičkář.“
Nikdy neopomene jízdu Didiera Cuche. „To je stálice. A Bode Miller zase vždycky něco vymýšlí, snaží se jet agresivní stopu, narovnat ji.“ Na sobotní sjezd si dokonce Bank nesl přenosnou televizi, která chytá digitální signál, a tak se cestou na start díval na nejlepší. „Vypadal jsem jako magor.“
Dnes se mu to nestane, startuje už s číslem 7. Pustil si i jízdu Kanaďana Erika Guaye, vítěze sobotního sjezdu. „Tady to jel jinak, než mám v plánu. Je to risk. Ale může se vyplatit,“ přemítal. Bratr Tomáš namítl: „Asi to zajel dobře, ne?“ Sourozenci občas oponuje. „Jasně, že diskutujeme o správné stopě. Ale my trenéři mu stejně můžeme říkat, co chceme, on jediný tu trať jel.“
U videa vydrží Bank hodinu, dvě. „Záleží na pocitu. Vidíte to, cítíte to, spojíte si vjemy.“ Na trati už totiž nesmí myslet na to, kudy má jet a co jej čeká. „Protože pak zapomenete lyžovat.“
V Ga-Pa toho od začátku šampionátu už nalyžoval dost, a tak je utahaný. I na nohy, které nebolí, ale jsou vysílené, používá techniku – přístroj Physiomed Bodydrain I, zapůjčený od hokejisty Jaromíra Jágra. „Manažer se s ním zná. Říkáme tomu mašinka. Viděl ji taky u Radka Štepánka v Paříži.“
Už na sjezdařský trénink v Chile si Bank vzal zmenšenou verzi. Teď mu na nočním stolku u postele sedí větší v ceně desítek tisíc korun. „Nesmíme ji rozbít. Nechtěl bych dostat hokejkou golfákem do zad. Pak pojede zpátky na Sibiř. Doufám, že tam nepojedu s ní,“ žertoval Bank.
Plácne sebou na postel a pustí si film, zatímco mu člen servisního týmu Bohdan Tetiva na chodila a na zadní část stehen těsně pod zadek připevňuje pomocí zelených pásků navlhčené elektrody, které mají z těla vyhánět únavu pomocí elektromagnetických vln.
„Modrej a červenej drát, to je jako ve filmu,“ komentuje sjezdař se smíchem. Přesýpací hodiny na displeji začnou odpočítávat dvacet minut a Bankovy svaly se pohybují v pravidelných záškubech. „Ještě trochu víc, ať to má grády.“
Přístroj mu má pomoci, aby i na konci šampionátu byl schopen probudit v těle výbušnost a odjet dobře slalomy. Dnes to bude muset zvládnout během pár hodin. Ostatně, i proto včera odpoledne s dalšími parťáky venku před hotelem poskakoval a běhal mezi tyčemi. „To jsou cvičení na rychlost, na oživení slalomu.“
Lyže včera nenazul, odpočíval, sledoval v televizi sjezd žen. Vedle času s „mašinkou“ uvolnil svaly jízdou na kole. K večeru v lyžárně řešil se servismanem přípravu „prkýnek“ na slalom. Po večeři cvičil s fyzioterapeutem. „Jde o uvolnění kolen a věcí, které vás trápí, uvolnění svalů před spaním.“
O podobné záležitosti se zajímá, vždyť jeho přítelkyně se věnuje fyzioterapii. Taky si dává pozor na to, co jí. „Vím, že do sebe musím narvat k večeři před závodem určitý počet sacharidů. Nedám si hranolky. Což pro mě teda taková oběť není.“
Snídá podle chuti, ale nezapomene na zdroj bílkovin. Na závod s sebou přibalí dvě proteinové tyčinky a dvě sacharidové, případně gel. „Dřív se mi stávalo, že jsem byl vyčerpaný.“
Chce uspět. A vedle sportovní má i jinou motivaci. Jeden ze sponzorů mu slíbil za medaili zaplatit půl domu. „Už dva roky řeším bydlení, to by bylo super.“
Kouč Tomáš při představě bratrova současného malého bytu bez topení neváhá: „Jo, už to musí vyřešit. Furt chce jen lyžovat a já se nedostanu domů.“
