Parma kašlal na závod a bral zlato
Takřka bez ambicí a naštvaný kráčel Jiří Parma na oberstdorfský můstek.
Na mistrovství světa v roce 1987 už pokazil závod na velkém můstku, vůbec se mu nedařilo ani v soutěži družstev. Poslední závod na středním můstku bral jen jako nutné zlo. A v takovém rozpoložení nakonec získal mistrovský titul!
„Z padesáti procent jsem se na to vykašlal,“ vzpomíná Jiří Parma, který dnes pracuje jako servisní technik v Hotelu Park v Ostružné v Jeseníkách. „Říkal jsem si, že nemám šanci. Kdybych se takhle k závodům stavěl od osmdesátého čtvrtého, možná by bylo těch medailí z mistrovství světa víc…“ Až do zlatého závodu to byl pro Parmu vůbec mizerný rok.
Žádnému z českých skokanů se příliš nedařilo. „Byli jsme odepisovaní, sbírali jsme šestá, osmá místa. A navíc nám zakázali odjet na Světový pohár do Japonska a místo toho jsme měli trénovat v Tatrách.“
S Martinem Švagerkem tehdy dokonce stávkovali. Trénovali, ale na menší závody jezdit nechtěli. „U trenéra Motejlka jsme zastání měli, tohle byl podraz svazu. My byli tehdy tak natrénovaní, že lepších skokanů v republice nebylo. Teda lepší byl Pavel Ploc, ale ten měl zrovna krizi.“
Těsně před šampionátem se Parma dočkal nových lyží s grafitovou skluznicí. Nezastírá, že z Oberstdorfu měl strach. „Nikdy se mi tam nedařilo. Ale po namontování nových lyží jsem najednou skákal nejlépe ze všech.“ V prvním kole na velkém můstku však chyboval, byl dvacátý. „Ve druhém kole jsem to zlepšil na deváté místo a při závodě družstev už jsem byl v krizi. Zase jsem dělal chyby a byli jsme až čtvrtí.“
S takovou se mu na střední můstek ani nechtělo. Jen si říkal, že už to nějak odskáče. „A co čert nechtěl, v prvním kole jsem udělal životní skok!“ Parma říká, že mu svým způsobem pomohl i legendární Matti Nykänen. „Tři měsíce před šampionátem se místo tréninku opaloval na Srí Lance, takže i díky tomu jsem skončil před ním. Všechno se mi tehdy sešlo, byl to můj životní den.“
„Životní“ den měl Parma i o šestnáct let později. V květnu 2003, kdy už pracoval jako správce na frenštátských můstcích, se s ním při opravě sloupu lanovky utrhala montážní plošina. Polámal si žebra, prorazil lebku. „Měl jsem na kahánku, takřka celý rok jsem byl na marodce. Tohle taky byla souhra náhod, jenže nešťastných. Komise drážní inspekce dodnes nevyšetřila, proč se ten průser vlastně stal.“
Stránky novin pak bývalý skokan plnil ještě začátkem roku 2007. Byl obviněn z toho, že v opilosti naboural s autem. „Každý rok, když se někdo napije, tak jsem v novinách. Ale tohle byla lež,“ brání se Parma. „Ukradli mi auto, někdo s ním ujel a zbořil dva sloupy. Já měl vypito, ale do auta jsem sedl, až tam, kde jsem ho našel. Neřídil jsem, to můžu doložit i soudně.“
