Blonďatý smíšek s pohlednou tváří, který se rád chodí bavit na diskotéky. A také letošní vládce severské kombinace. To je Fin Anssi Koivuranta. V pouhých 20 letech už má dávno za sebou báječný start kariéry.
Zdá se, že Finsku v něm roste další závodník, který je schopný sdruženářům dlouho vládnout. Může o tom přesvědčit už za pár dní na mistrovství světa v Liberci.
Linie finských sdruženářů, kteří s lehkostí poráží svět, je, zdá se, nepřerušena. Samppa Lajunen vyhrál na olympijských hrách 2002 v Salt Lake City všechny tři vypsané závody.
Hannu Manninenovi sice olympijské zlato v závodě jednotlivců uniklo, ale než se loni vydal za kariérou leteckého pilota, nasbíral rekordních 45 triumfů ve Světovém poháru.
Místo pro krále severské kombinace nezůstalo v nové sezoně volné dlouho. Zabral si ho mladíček Koivuranta, závodník s výjimečnými předpoklady. Zatím vyhrál pět závodů a v sezoně jen třikrát skončil mimo stupně vítězů. S jedinou výjimkou zůstal nejhůř na čtvrtém místě.
„Že bych čekal, že po Manninenovi přijde zrovna Koivuranta, to ne,“ přemítá reprezentant Pavel Churavý.
„Jenže ve Finsku to tak chodí. Vždycky, když někdo skončí, objeví se jejich nová hvězda. Dělá závody a pořád vyhrává.
Koivuranta dal sezoně, která vyvrcholí světovým šampionátem v Liberci, atraktivní náboj. Prohnal se polem zkušenějších borců a stal se sympatickou tváří severské kombinace.
Je opakem elegantního Manninena, který často psychicky nezvládal velké závody. Koivuranta je živel s velkou mírou pozitivní energie.
„Běh na lyžích je legrace a skoky taky. Takže severská kombinace byla mou jedinou volbou,“ vysvětluje Koivuranta, proč si vybral disciplínu, jejíž historický respekt v posledních letech bledne kvůli klesající popularitě.
Koivuranta ale žádné problémy neřeší. Severská kombinace je pro něj jako zrozená. Když startoval na svém prvním mistrovství světa v roce 2005 v Oberstdorfu, bylo mu teprve 16 let.
Ve sprintu ale hned skončil na šestém místě. O dva roky později už patřil k nejlepším. V dlouhém závodě získal bronz, ve sprintu byl čtvrtý a v týmové soutěži přispěl Finům k mistrovskému titulu.
„Nečti historii, ale tvoř ji,“ to je jeho životní motto. A Koivuranta už s tím začal. Jeho hlavní přednost tkví ve výtečném skoku. Koivuranta donedávna na můstcích závodil mezi specialisty.
Má dokonce bronz z týmové soutěže skokanů na juniorském mistrovství světa v roce 2005.
„Skákal vždycky dobře, ale teď i výborně běhá,“ říká Churavý. „Nevím, jak to dělá. S tím se člověk prostě musí narodit.“
„Pro mě je překvapení, jak se srovnal s nejlepšími v běžecké části. Šlape jim na paty,“ dodává předseda úseku severské kombinace Michal Georgiev.
„S jeho skokem je pro mě největším favoritem mistrovství světa. Dobrých skokanů je dost, ale Koivuranta je nejlepší.“ Pro Koivurantu je klíčové, aby měl po skokanské části dostatečný náskok před elitními běžci.
Z nového formátu závodů, které od letošní zimy tvoří jenom jediný skok a běh zkrácený z 15 na 10 kilometrů, udělal mladý Fin díky spolehlivému skoku svoji velkou výhodu.
Koivuranta v této sezoně jen jednou neskončil na můstku mezi třemi. A desetikilometrová trať není tak dlouhá, aby na ní výrazně ztratil.
Ovšem i Koivuranta má své citlivé místo. Projevilo se v několika lednových závodech Světového poháru, kdy v běžecké stopě neudržel první místo, o které vždy přišel v náročném stoupání.
Ve Vancouveru ho těsně před cílem předjel Američan Bill Demong, v sobotu se před něj ve francouzském ChauxNeuve dostal Nor Magnus Moan, který vyhrál už pátý závod sezony.
Má tak stejně výher jako Koivuranta. Fin však dva závody vynechal, a přesto v průběžném pořadí Světového poháru vede.
Koivurantu však lepšící se soupeři nestresují. Jeho obličej pod blonďatou kšticí stále září. „Jsem šťastný a v pohodě. Nikdy jsem nepoznal z něčeho strach,“ líčí.
Během soustředění a závodů je jeho spolubydlícím stejně starý krajan Janne Ryynänen a spolu tvoří vyhlášenou dvojku.
„Jsou stejné typy, pořád se smějí,“ vypráví Georgiev. „Asi jim pak pomáhá, že jsou takoví uvolnění. U Finů je to vždycky volnější a nemluvím jen o diskotékách. Mnohdy s nimi mají trenéři problémy. Koivuranta je něco jako Olli, nezkrotný talent.“
Finský skokan Harri Olli získal stejně jako Koivuranta v mládí medaili z mistrovství světa. Loni ale také proslul několika alkoholovými výstřelky. „Koivuranta je v tomhle jinde než Olli,“ říká Georgiev.
„Dobře ví, že při běhu musí být ťip ťop. Nemůže si dovolit někde týden popíjet.“ „Je pravda, že když Olli chlastal, skákal nejdál,“ dodává Churavý se smíchem.
„Nevím, jak je to u Koivuranty. Určitě není chladnej seveřan. A když je trochu veselo, je to lepší.“
