Judista Lukáš Krpálek slavní první velký titul po přechodu do loňské váhy. Na mistrovství Evropy v Tel Avivu navázal na svoje dva předchozí kontinentální triumfy a cestu turnajem si osladil vítězstvím nad neoblíbeným soupeřem Henkem Grolem z Nizozemska. „Dosáhnout něčeho takového ve dvou vahách, to se nestane jen tak někomu,“ usmívá se Krpálek.
Osm kilo dolů kvůli nemoci, zhmožděný hrudník, fialový palec na noze nebo vykloubený prst na ruce. Nic z toho nezastavilo Lukáše Krpálka v jeho zlaté cestě na mistrovství Evropy v Tel Avivu. Už ve čtvrtfinále vyřídil v prodloužení zlobra Grola a ve finále na zemi utrápil Rusa Tamerlana Bašajeva. Je to jeho třetí evropský titul celkem.
Jaké to je dosáhnout na první zlato ve těžké váze?
„Samozřejmě, radost je obrovská. Jsem hrozně nadšen, nebyl jsem zdravotně dvakrát v pohodě. Odjídtěl s malými bolístkami, omezovalo mě to, necítil jsem se dobře. V každém zápase se do toho snažil dát maximum. Hrozně jsem chěl medaili, jsem rád, že se povedlo vyhrát. Jsem rád, že se mi už druhý rok v těžké váze podařilo vyhrát mistrovství Evropy.“
Co rozhodlo ve finále proti Bašajevovi, kterého jste podle svého dobrého zvyku uškrtil na zemi?
„Tohohle zápasu jsem se hodně obával, pro mě to byl hodně těžký soupeř. Prali jsme se hodněkrát na kempu a měl jsem s ním problémy. Věděl jsem, že je to soupeř, který nevydrží celý zápas, že když neudělám chybu a nezaspím, měl bych ho porazit. Má výbornu techniku, jak je malý, dostane se pod každého. Ale začal kysnout, já jsem nastupoval a všechny jeho techniky jsem održážel. Cítil jsme se v bezpečí, věděl jsem, že mě nemá čím ohrozit.“
Jak jste viděl klíčovou akci?
„Okontroval jsem jeho techniku a přešel do držení. Věděl jsem, že z toho nezdrhne. Byl tak době chycený, že jsem věděl, že šanci nemá. Jsem rád, že se to povedlo. Zvlášť tady. Byl to výborně zorganizovaný turnaj. Bylo to jedno z nejlepších mistrovství Evropy.“
Jak si ceníte vítězství nad Nizozemcem Grolem, starým známým z polotěžké váhy, kterého jste hodil ve čtvrtfinále na ippon?
„Byl to zápas, na který jsem se hrozně soustředil, který jsem chtěl hrozně vyhrát. On mi chtěl vrátit, že jsem vyhrál olympiádu, kde on neměl medaili. Jsem rád, že se mu to nepovedlo a ukázal jsem, že zlatou z olympiády mám právem. Jsem rád, že se mi ho podařilo porazit. Je to soupeř, s kterým jsem v minulosti měl velké problémy.“
Jak jste se vyrovnal se zdravotními omezeními, s nimiž jste závodil?
„Musím říct, že mě to tolik neomezovalo, ale když se občas soupeř vytrhával a zabral do hrudníku, bylo to cítit, ten mě bolí furt. Když mi soupeř škobrtnul o prst na noze, to mě taky bolelo, ale ne, že bych nemohl jít do chvatu. Je to nepříjemné, když do toho člověk zatlačí, tak to prostě bolí. Pravda je, že v tom adrenalinu boje to nebylo tolik znát, jako když se peru na tréninku. Člověk na to furt myslí, trošku ho to bolí, ale na takové soutěži na to člověk nemůže myslet. Nemůže se tím nechat ovlivnit a musí do zápasu dát všechno.“
