Cítí se dobře, jako už prý dvacet let ne. Miroslav Jansta, předseda České unie sportu, sice nepochyboval o své nevině, přesto po osvobozujícím rozsudku pocítil ohromnou úlevu. A nahlas ukazuje na toho, kdo celou kauzu svým nepořádkem a chaotickým řízením způsobil: na ministerstvo školství a tehdejší šéfovou Kateřinu Valachovou.
Miroslav Jansta odešel od soudu očištěný. Na rozdíl od souputníka Miroslava Pelty. „Dostal funkci a bohužel měl chuť řešit věci, které mu nepříslušely,“ říká. Přesto věří, že jeho kamarád u Vrchního soudu s odvoláním uspěje. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium promluvil i o zklamání z chování ČOV či Sokolů i Národní sportovní agentuře a jejím šéfovi Filipu Neusserovi, který prý není člověkem končícího premiéra Andreje Babiše...
Podle rozsudku soudu jste nevinný. Co to s vámi v první chvíli udělalo?
„Samozřejmě, nemá cenu si nic nalhávat, první pocit byla ohromná úleva. Protože jako advokát, sice na civilní právo, nějaké povědomí o trestu mám. A bylo mi úplně jasné, po tom, co zaznělo u soudu, že po právu nemůžu být odsouzen. Ale spravedlnost umí být slepá. Dám takové přirovnání. Já jsem ve sportu zuřivý fanoušek, zápasem prostě žiju a po něm jsem úplně vyřízený. Po rozsudku jsem se cítil jako po těžkém zápase, úplně vyřízený, vyždímaný a hlavně šťastný. I to negativní, co ve mně žilo, odeznělo.“
O co jde v kauze |
|
Co negativního?
„Měl jsem v sobě obrovskou zlobu. Bral jsem jako strašnou nespravedlnost, že jsem u soudu za něco, co jsem nikdy neudělal. A naopak tam měli být jiní, jimž se vše vyhnulo. Mluvím o chaosu na ministerstvu, který začal před nějakými deseti patnácti lety. Dostavovaly se pocity vzteku, o kterých jsem ani netušil, že se můžou dostavit. Pak však došlo k takovému uvolnění, že se cítím zcela free. Tak jsem se necítil možná ani před dvaceti lety. Byl jsem samozřejmě strašně rád, že se mi ozvali kamarádi, které jsem neviděl třeba deset patnáct let. Bylo vidět, že případ sledují. Měl jsem zaplavený telefon voláními, esemeskami z celé republiky. A to mě utvrdilo, že mi lidi celou dobu věřili. Ti, co se pohybují ve sportu, vědí, že to nedělám pro peníze, pro slávu, ale proto, že miluju sport jako celek, miluju tuhle zemi.“
Byl jste přesvědčen o své nevině. Přesto, bál jste se, že to nedopadne?
„Ale ano, bál jsem se různých možných vlivů. Vždyť jsem byl odposloucháván hned po dvou měsících po uvedení Kratochvílové do funkce, prý proto, že mi nahrává dotační peníze do mých společností. Ovšem do basketbalového Nymburka, který jsem vlastnil, nešla za dvacet tři let jediná koruna dotace. ČUS tady v Praze hospodaří bez koruny dotace. A hlavně, dotace již byly na jaře rozděleny jiným náměstkem. Takže samozřejmě, bál jsem se jakýchkoli možných vlivů. Ovšem soudkyně a celý senát předvedly obdivuhodnou práci. Proběhly pečlivé výslechy, v ohromné šíři. Když jsem poslouchal zdůvodnění, až s úžasem jsem poslouchal, že si soudkyně všimla různých detailů.“
Vás soudkyně Lenka Cihlářová osvobodila, Miroslava Peltu a Simonu Kratochvílovou odsoudila. V roce 2017, když byla kauza ještě čerstvá, jste o Peltovi říkal: Doufám, že to je jen takové peltovské blábolení. Jak to vidíte s odstupem téměř pěti let?
„Co u soudu zaznělo, bylo z šedesáti, možná osmdesáti procent opravdu velké blábolení. Nesmyslné. Kdyby to nebylo u soudu, člověk by řval smíchy. Paní soudkyně však vzala důkazy nejenom z odposlechů, ale i systémově. Z písemných dokumentů a dalších zdrojů. Proto ji lidé z branže hodnotili velmi vysoce. Že se nenechala ovlivnit pouze odposlechy, že pro ni byly jenom součástí mozaiky. Peltovy advokáty proto čeká těžká práce. Vyvrátit, a já věřím, že to vyvrátí, velkou část věcí, které zazněly. Překvapilo mě, že Pelta ani Kratochvílová některé argumenty nepoužili. Pelta tam mluví o věcech, na nichž ani neměl zájem, aby je prosadil. Ale abych odpověděl: Bohužel, asi částečně to blábolení nebylo, ovšem neznám jeho část spisu detailně.“
Pelta své počínání hodnotí tak, že se snažil o smír ve sportu. Někde uberu, někde přidám, aby všichni byli spokojení. Aby, jak říká, byla dobrá chemie. Souhlasíte s tímto pohledem?
„Když mi po zadržení předložili některé dokumenty, třeba z bytu na Senovážném náměstí, byl jsem sám překvapený z Mirkova akčního rádia. Protože jsem fakt nevěděl, čím vším se zabývá. Myslím, že se mu stalo něco, co se to stává hodně lidem, často třeba politikům. Dostal funkci,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
