Šachový mág Hort (81): Měl byste zmizet, radila mi soudružka. Štěnice v bytě i odsouzení po emigraci
Mým snem bylo žít ve svobodné zemi. Nelitoval jsem, že jsem emigroval. Ale přijel jsem zpátky hned po revoluci v roce 1989. Dřív jsem nemohl, odsoudili mě tady k dvanácti měsícům nepodmíněně a zabavili mi majetek.
Jsem čechoněmecký Kladeňák. Babička mluvila německy, pocházela od Karlových Varů, otec byl od Kladna a maminka z Chrudimi. Narodil jsem se rok před koncem války a mám na dětství krásné vzpomínky. Žili jsme blízko lesa a se sestrou Renatou jsme chodili sbírat plodiny. Díky tomu jsem už v mládí poznal houby. Pak jsem si udělal kurzy, tak jsem sbíral nejen hřiby, ale i holuběnky a všechno možné.
Moc prachů jsme neměli. Žili jsme v domě, který postavil náš děda díky tomu, že dělal na šachtě. Táta dělal v Poldovce, pak hrál na hoboj v divadelním orchestru. Maminka si přivydělávala šitím. Válku znám jen z vyprávění, naše rodina ji přežila, ale po osvobození se u nás v domě usadili Rusáci a zničili nám celý sklep. Chodili do něj na záchod. Tatínek po nich musel uklízet, tak je pak celý život nesnášel. Byl sociální demokrat, komunisty neměl rád, a když byla sociální demokracie násilně sloučena s komunistickou stranou, zmačkal průkazku. To si pamatuju, jak byl naštvaný.
V dětství jsem býval malinký, často nemocný. Až na gymnáziu jsem vyrostl a všechny kluky dohnal. A v mnohém předehnal.
Moje šachové začátky
Nemoc mi pomohla k tomu, že jsem se naučil hrát šachy. Byl jsem v nemocnici, měl horečku a nemohl spát. Pan doktor Novák mi řekl, že když teda nemůžu usnout, něco mi ukáže. A přinesl šachy. Naučil mě první tahy. Rodiče pak hledali někoho, kdo by se mnou hrál. Přihlásil se soused Vrba, vdovec, ale řekl: „Paní Hortová, ta věc má háček. Já musím vždycky nejdřív nakrmit sto králíků.“ Měl belgické obry.
A tak jsem, abych mohl hrát, chodil sbírat pampelišky, jetel, všechno možné pro ty králíky. A pak jsme hráli. První partie šla, ale pan doktor mi zapomněl vysvětlit, co je braní mimochodem. Když jsem pak dostával mat, říkal jsem, že Vrba je podvodník, že s ním dál hrát nechci. Pak se to vysvětlilo a já jsem pravidla pochopil. Jako první honorář jsem dostal od Vrby králíka. Pět a půl roku mi bylo. Tak to je moje první vzpomínka na šachy.
