Valenta má nástupce, Dobřanský umí tři salta
Z vrcholku nájezdové věže osvětlené bodovými refl ektory není na bazén ponořený kdesi hluboko ve tmě vidět. Přesto se akrobatičtí lyžaři spouští sedmdesátikilometrovou rychlostí na skokanskou rampu a ve vzduchu pak vyseknou efektní salta. Mezi nimi byl i český závodník Roman Dobřanský, který na letním Světovém poháru Česká spořitelna Freestyle Czech Open poprvé v kariéře zvládl trojná salta.
Nejodvážnějším mužem v Acrobat parku ve Štítech u Šumperku byl Enver Ablajev z Ukrajiny, čtverné salto mu nakonec vyneslo vítězství. Největší aplaus několika tisícovek fanoušků ovšem stejně sklidil Roman Dobřanský. V sedmnácti letech, a po pouhých deseti dnech tréninku, předvedl dohromady čtyři trojné skoky. Se dvěma a se třemi vruty.
Dobřanský skončil celkově pátý a ze všech stran se k němu hrnuly gratulace. Z jedné z nájezdových věží, odkud vysílačkou dirigoval program akce i doprovodných exhibicí, okamžitě přiběhl i šéf závodu Aleš Valenta. „Paráda! Jsi fakt borec,“ chválil Dobřanského.
Trenér Pavel Landa, který dovedl Valentu k olympijskému triumfu v Salt Lake City a nárazově teď pomáhá i Dobřanskému, jenom nechápavě kroutil hlavou.
„Tohle je bomba!“ říkal kouč Landa. „Co zvládl za jediný týden, to je fakt neuvěřitelné. Navíc při přechodu z dvojitých skoků na trojité vynechal první krok. Normálně se začíná s trojným saltem s jedním vrutem. Ale Roman ten skok vůbec nechtěl dělat, prý se mu nelíbí. Takže začal trénovat trojité skoky se dvěma a se třemi vruty. Jako by tím přeskočil celý rok tréninku!“
Ani Valenta, svého času opravdový freestylový démon, nedokázal na začátku kariéry takový progres. „Aleš šel krok za krokem,“ přitakal trenér Landa. „Náročnější kombinace přeskakoval, až když byl starší a zkušenější. A ne takové sedmnáctileté ucho!“ Valenta souhlasně přikývl. „Roman skáče věci, na které bych si v jeho věku nedokázal ani pomyslet. Když to všechno ustojí psychicky, má našlápnuto velmi dobře.“
Dobřanský jen zářil. „Přežil jsem, to je hlavní,“ usmíval se. „Ve večerním finále sice nebyla z věže pořádně vidět voda, ale já byl tak odhodlaný a vyhecovaný, že by mě to stejně neodradilo. Ve vzduchu ale problém nebyl, i večer se dalo dobře orientovat. Teď ještě musím kombinace dopilovat, dostat je pod kůži a časem zkusit i nějakou těžší obtížnost. Abych je mohl v zimě skákat i na sněhu.“
