Sáblíková se vrací na led: Bude to velká zkouška
ROZHOVOR - Rychlobruslařka Martina Sáblíková si hladila břicho, tentokrát však netišila bolest. Naopak, na obědě se přecpala porcí těstovin, další talíř naplnila zeleninou a vše završila jogurtem. A za dvě hodiny zase měla hlad. Trojnásobná olympijská medailistka, které minulý týden zhatily žaludeční problémy start ve Světovém poháru, už je v Berlíně připravena naskočit do sezony.
Když se konečně mohla trochu hýbat, začala rychlobruslařka Martina Sáblíková dohánět to, co jí nemoc sebrala v nizozemském Heerenveenu. Ovšem teprve včera jí následky týden trvajících žaludečních potíží dovolily aspoň se proběhnout.
Hodně jste se bála toho, jak s vámi zamává slabost těla, které jste týden mohla krmit jen houskami a banány. Teprve až v pondělí jste si dala večeři. Jak jste na tom? Zhubla jste?
„Já se nevážila. Radši. Není váha. Ale nemám pocit, že jsem kdovíjak zhubla. Uvidíme, jak na mě manko a týden nicnedělání budou působit. Můj režim se hodně lišil od toho klasického před závodem, kdy se chodím rozběhnout, jezdím na kole, občas trochu chodím do posilovny nebo skákat. Teď jsem nedělala nic. Za minulý týden jsem byla třikrát na ledě, dva dny jsem jen byla celý den v hotelu. Ani jsem se nedívala na televizi. Spíš jsem ležela a spala.“
A držela největší hladovku v životě?
„Bylo strašný, když jsem viděla, jak se všichni kolem mě ládujou. I tady v Berlíně jsem si zpočátku dala nejvýš těstoviny a Pavel Kulma si naložil puding a koblížky a jedl je přede mnou. Mizera!“
 |
Ale už na tom musíte být lépe, když jste za tři dny nabruslila 200 kol, tedy 80 kilometrů.
„To jo. Byla jsem natěšená. Ale ani v úterý jsem nemohla jezdit moc rychle, nešlo to, žaludek říkal, ať na to zapomenu. Takže jsem se vždycky někoho chytla a jela za ním nebo jsem si jela sama. Ale už jsem si zkoušela i start a nevypadalo to až tak tragicky. Ale jsem nervózní.“
Přitom jste prý byla ve skvělé formě, z prvních závodů jste měla podle trenéra Petra Nováka v plánu odjíždět se dvěma triumfy ze tratí na 3000 a 1500 metrů. Na co se cítíte po týdenní nemoci tady v Berlíně? Na trojce držíte rekord dráhy 4:00,75, loni jste vyhrála o 5,5 vteřiny.
„Vůbec nevím, co čekat. Patnáctistovku beru jako zkoušku na sobotní trojku. A rekord? Těžko říct. Ráda bych vyslovila: Budu na bedně, budu první, cítím se na to. Ale fakt nevím, jak to půjde.“
Kvůli startu na divokou kartu byste měla jet hned na začátku a taky proti slabším soupeřkám. Jaká další negativa s sebou přináší to, že jste nemohla startovat v Heerenveenu?
„Tohle nevadí, člověk stejně jede na sebe. Navíc ostatní pojedou po mně a tedy čas, který nastavím, budou muset překonat. A já nebudu nervózní z toho, že někdo jel dobře nebo špatně. Ale nemám tolik bodů do Světového poháru a nemůžu pomýšlet na to, na co jsem myslela před sezonou.“
Ale Světový pohár na dlouhých tratích ještě můžete vyhrát, pokud budete – včetně finále – porážet vítězku prvního závodu Stephanii Beckertovou.
„Musela bych vyhrát všechno, což jde těžko. A finále je otazník.“
