Kdyby se nevzdal své poslední kozy, Keňan Stephen Kiprop by v sobotu těžko byl největší hvězdou Sportissimo 1/2Maratonu Praha. Kiprop s časem 58:42 minuty z Ras Al Šajmahu vede letošní světové tabulky a jen pět mužů v historii běželo rychleji. Na počátku jeho kariéry ale byla nouze, běhání se obětoval na hranu.
Tréninkové středisko v Itenu je známým rodištěm vytrvaleckých šampionů. Stephen Kiprop měl k němu na počátku své běžecké dráhy jen několik desítek kilometrů, aby ale pokryl výdaje, musel se postupně vzdát svého celého stádečka koz.
„Začal jsem trénovat, když jsem byl malý a neměl jsem peníze. Když jsem se chtěl dostat do Itenu, musel jsem prodat kozy, abych mohl trénovat,“ vysvětluje Kiprop. „Nejdřív jsem prodal jednu, pak mě vyhodili a prodal jsem další. Takhle jsem to udělal třikrát a potřetí už jsem zůstal. Byla to moje opravdu poslední koza, moje poslední šance.“
Dalším krokem bylo pro Kipropa angažmá v týmu RunCzech a v minulém roce se mu povedl průlom na mezinárodní úrovni. Vyhrál nejdřív půlmaratón ve Venloop, zvítězil i na okruhu RunCzech v Ústí nad Labem. A letos v únoru zaběhl v Ras Al Šajmachu senzační čas 58:42 minuty, jímž vyrovnal traťový rekord a stal se nejrychlejším teenagerem historie. Kipropovi je totiž stále jen devatenáct let.
„My Evropané asi nemusíme prodat poslední tři kozy, abychom se mohli podívat do Tater na tréninkový kemp,“ usmívá se manažerka elitních běžců Jana Moberly.
„Problém je, že ti nejlepší běžci pocházejí z nejchudších oblastí v Keni, které jsou třeba sto kilometrů vzdálené od trénikového tábora. A musejí tam zaplatit nějaký nájem na život,“ vysvětluje reprezentant Jiří Homoláč. „Někteří se tam samozřejmě narodili, ostatní musí vyslat rodina. Bohužel musí prodat kozu, aby měl na nájem.“
Homoláč se ve čtvrtek vrátil ze svého pátého pobytu v Itenu, kam opakovaně jezdí - v touze ve vysoké nadmořské výšce a konkurenci afrických běžců - výrazně posunout svou výkonnost.
„Když jdu s nimi běhat, snažím se je napodobovat, dělám trošku něco jiného, přijde mi, že běhám jinak,“ vysvětluje Homoláč, s kterým v Keni letos pobývali i Robert Míč, Jiří Csirik a David Vaš, jenž si Keňu také oblíbil.
Kromě tréninku se čeští běžci v Keni snaží přizpůsobit také místní stravě, díky které například Homoláč během několika týdnů zhubne kolem šesti kilo.
„Hodně jsem tam jedl fazole s kukuřicí, rýži. A letos jsem objevil kozí a kravské žaludky, fakt delikatesa,“ pochvaluje si Homoláč. „To jsem jedl poslední měsíc. Nemají to uvařené ve dvanáct, ale třeba až o půl druhé, tak jsem někdy schválně šel později na trénink, abych šel později na oběd a tohle jsem si dal. Jí se to s rýží a plackou čapáti. Fakt to chutnalo jako kalamáry nebo slávky, já mám mořské plody rád. Umí to fakt ochutit a je to vynikající…“
Na místě se pravidelně potkává i s hvězdami, třeba olympijským vítězem v maratonu Eliudem Kipchodgem nebo Julienem Wandersem, evropským rekordmanem v půlmaratonu. A sám si v Itenu vydržuje celoroční apartmán. Kozu ale prodávat nemusí.
„Já mám dvě místnosti, kuchyň, koupelnu a předsíň. Platím asi 1200 korun měsíčně. Je to barák pro čtyři lidi. Můj kámoš masér platí 450 korun na měsíc,“ vysvětluje Homoláč, který si ve svém apartmánu musí poradit bez teplé vody. „Mohl bych si ji nechat zavést, ale je to dobré na regeneraci, když po tréninku svaly zchladíte, je to šok a tělo líp vstřebává únavu.“
