Menšík po jasném debaklu: Na trávě vidím megazlepšení, nemám o sebe strach
PŘÍMO Z LONDÝNA | Byl to zápas, kdy se vám nic nedaří a druhému se povede vše, na co sáhne. A tak Jakub Menšík kapituloval ve 3. kole Wimbledonu po jednoznačných setech 2:6, 4:6, 2:6. Třiadvacetiletý Flavio Cobolli, turnajová dvaadvacítka, jasně převýšil devatenáctiletého rodáka z Prostějova. Ten si za celé utkání vytvořil jediný brejkbol, který nevyužil. Ital mu naopak prorazil servis na začátku každého ze tří setů a po hodině a 48 minutách ukončil trápení často chybujícího a bez energie působícího českého mladíka. Letošní šampion z tisícovky v Miami tak ani na čtvrtý pokus nezlomil prokletí třetích grandslamových kol.
Čím to, že vám utkání tak nesedlo?
„Jo, nedopadlo podle mých představ. Výsledkově i výkonem. Klobouk dolů před Flaviem, protože byl lepším hráčem. Předvedl chvályhodný výkon. Těžko se mi na něj reagovalo, necítil jsem se úplně ve své kůži. Od začátku do konce to nebyl můj den, nic mi do kurtu nespadlo. A jemu se všechno dařilo. Byli jsme jako jin a jang.“
Naděje vám mohla svitnout při přerušení zápasu. Na skoro dvě hodiny jste odešli z kurtu za stavu 2:6, 0:1.
„Přerušení hrálo spíš do karet mně, probíral jsem s týmem, co změnit. Jenže jsem se vrátil a karty zůstaly rozdané víceméně stejně špatně. Teda trochu jsem se zlepšil, i tak se hrálo na jednu branku. Sice jsem měl ve druhém setu brejkbol na 5:5, na returnu tam byly vyrovnané gamy. Neudělal jsem v nich nic špatně, ale momentum nepřešlo na mou stranu.“
Velkým problémem zápasu bylo, že jste začínal každý set servisem a pokaždé jste o něj přišel. Bylo to frustrující?
„Tak bych to nenazval, ale vůbec nepomůže, když musíte od začátku každého setu dotahovat. Flavio byl vždy v prvním gemu na returnu strašně solidní, já naopak udělal pár chyb.“
Byla zamračená, deštivá a větrná sobota. Vadilo to vaší hře?
„Nechci se vymlouvat na okolní vlivy. Zima, vítr nebo tamto tohleto. Pro každého je to stejné. Nebyl to prostě můj den.“
Jak berete třetí kolo Wimbledonu? Úspěch?
„Spíš průměr. Mohlo to být horší, mohlo to být i lepší. Na Roland Garros jsem hrál o dost lepší tenis než tady ve Wimbledonu a prohrál jsem ve druhém kole. Tady jsem prošel do třetího, i když jsem se ani v jednom zápase necítil opravdu dobře. Na druhou stranu když to srovnám s loňskem, je to na trávě megazlepšení. Pokud se na ní stejně posunu i za rok, nemám o sebe strach, budu lepší a lepší. Vždyť já toho mám na ní pořád oproti ostatním tak málo odehráno…“
V půlce sezony máte odehráno 42 utkání, což je na devatenáctiletého kluka ohromná porce. Nehraje už roli také únava?
„Je to možná kombinace více věcí, turnajů je fakt dost. Teď si dám určitě týden dovolenou, pak se s týmem rozhodneme, jestli pojedu do Washingtonu, nebo začnu až v Torontu. Chci být fit na zbytek roku a betonovou část, která je má oblíbenější.“
Je pravda, že jste dostal pozvánku, abyste hrál za tým Evropy v Laver Cupu?
„Je to v jednání.“
