REPORTÁŽ | Už je to dlouho, co jsem oblékal dres ve druhé hokejové lize. Teď jsem znovu nasadil hokejovou výstroj, vlezl na led a vyzval na pěstní souboj Davida Šticha (22), extraligového obránce Bílých Tygrů Liberec. Borce, co se jako jediný v letošní sezoně nebál shodit rukavice s navrátilcem z NHL – bitkařem Davidem Kočím ze Sparty. Štich se ale za rváče nepovažuje. Cíl má jasný: Dobře bránit!
Cestou do Liberce na odvážnou reportáž jsem cítil v těle mírné pnutí. Nervozita? Spíš respekt!
Nebylo divu, když jsem si v hlavě pohrával s myšlenkou, jak do mě buší dvoumetrový stokilový obr (já měřím 174 cm a vážím 76 kg).
Už první setkání s Davidem mé domněnky jen potvrdilo. Široká ramena, namakaná postava a silný stisk. Ztěžka jsem si polknul. Pak ale ukázal svoji pravou tvář. Hned se začal usmívat, vtipkoval a já věděl, že náš souboj proběhne férově.
Vše začalo za brankou, kde mě liberecký bek tvrdě atakoval, tak jsem ho sekl do lýtek a chytili jsme se pod krkem. Samozřejmě ne úplně naostro, ale že bychom se šetřili, to ne. Teda aspoň z mé strany to tak bylo.
„Neboj se mě praštit,“ vyzval mě dvoumetrový hromotluk. „To se ti to řekne, když na tebe pořádně ani nedosáhnu,“ vtipkoval jsem, když jsme do sebe byli zaklínění. Padla rána, druhá, třetí...
„Seš v pohodě?“ podíval se na mě rozhozený David. Viděl, že mi ze rtu teče krev. „Promiň,“ omlouval se. V zápalu boje mě trefil pěstí do pusy.
Bitka byla dřina. Rvát se s tak mohutným chlapem je jako přetlačovat lokomotivu! Nakonec mě liberecká opora skolila na zem.
Mě potěšilo aspoň to, že i z Davida kapal pot. „Je vidět, že máš něco za sebou,“ pochválil mé »umění«. Jenže já si dobře uvědomoval, že kdyby chtěl, zmydlil by mě do kuličky. Naštěstí ale také vím, že se naplno pere, jen když si to situace žádá...
