VIDEO: Na vlastní kůži. Štich mě zbil do krve! I když nechtěl

Bolelo to! Na ledě zůstaly krvavé stopy
Konec Nepsaným pravidlem hokejové rvačky je, že když jeden ze soupeřů spadne na led, rány pěstmi (většinou) poté končí. Druhou možností je obejmutí protivníka. V zámořské NHL se tato pravidla dodržují, v evropských soutěžích už tolik ne
Kdo vítězí? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Nejvíce rozhoduje výška, váha, síla a stabilita. Jenže v bitce může i David skolit Goliáše! Výhodou je totiž také chytrost, hbitost i moment překvapení. Když ale člověk není rváč, je lepší se neprat
Od Davida Šticha mám jednoho štycha!
Sekl ho do lýtka, shodili rukavice
Lekce č. 2: Správné držení. Důležité je čapnout soupeře nejen za dres, ale také za ochrannou vestu pod ním. Tím se hráč dostane do výhodné pozice, ze které může nejen útočit, ale také se dobře bránit. Silnější ruku má připravenou k rychlému výpadu
Dva rváči v objetí
9
Fotogalerie
Pavel Skořepa (Blesk)
Svět hvězd
Vstoupit do diskuse (1)

REPORTÁŽ | Už je to dlouho, co jsem oblékal dres ve druhé hokejové lize. Teď jsem znovu nasadil hokejovou výstroj, vlezl na led a vyzval na pěstní souboj Davida Šticha (22), extraligového obránce Bílých Tygrů Liberec. Borce, co se jako jediný v letošní sezoně nebál shodit rukavice s navrátilcem z NHL – bitkařem Davidem Kočím ze Sparty. Štich se ale za rváče nepovažuje. Cíl má jasný: Dobře bránit!

Cestou do Liberce na odvážnou reportáž jsem cítil v těle mírné pnutí. Nervozita? Spíš respekt!

Nebylo divu, když jsem si v hlavě pohrával s myšlenkou, jak do mě buší dvoumetrový stokilový obr (já měřím 174 cm a vážím 76 kg).

Video placeholder
Co obnáší hokejová bitka? Sledujte! • Jan Jedlička, hudba: Kevin MacLeod

Už první setkání s Davidem mé domněnky jen potvrdilo. Široká ramena, namakaná postava a silný stisk. Ztěžka jsem si polknul. Pak ale ukázal svoji pravou tvář. Hned se začal usmívat, vtipkoval a já věděl, že náš souboj proběhne férově.

Vše začalo za brankou, kde mě liberecký bek tvrdě atakoval, tak jsem ho sekl do lýtek a chytili jsme se pod krkem. Samozřejmě ne úplně naostro, ale že bychom se šetřili, to ne. Teda aspoň z mé strany to tak bylo.

„Neboj se mě praštit,“ vyzval mě dvoumetrový hromotluk. „To se ti to řekne, když na tebe pořádně ani nedosáhnu,“ vtipkoval jsem, když jsme do sebe byli zaklínění. Padla rána, druhá, třetí...

„Seš v pohodě?“ podíval se na mě rozhozený David. Viděl, že mi ze rtu teče krev. „Promiň,“ omlouval se. V zápalu boje mě trefil pěstí do pusy. Od Davida Šticha mám jednoho štycha!Od Davida Šticha mám jednoho štycha! • Jiří Hadač (Blesk)

Bitka byla dřina. Rvát se s tak mohutným chlapem je jako přetlačovat lokomotivu! Nakonec mě liberecká opora skolila na zem.

Mě potěšilo aspoň to, že i z Davida kapal pot. „Je vidět, že máš něco za sebou,“ pochválil mé »umění«. Jenže já si dobře uvědomoval, že kdyby chtěl, zmydlil by mě do kuličky. Naštěstí ale také vím, že se naplno pere, jen když si to situace žádá...

Vstoupit do diskuze (1)