Recept na krizi? Odhodím čelenku, to funguje, říkala po výhře Kvitová
Až Petra Kvitová na třetí pokus dokázala zkrotit švýcarský přízrak jménem Viktorija Golubicová. Téhle pětadvacetileté slečně s jugoslávskými kořeny sice momentálně patří až 100. místo na žebříčku, jak na druhé straně sítě ve Fed Cupu ale zahlédne českou soupeřku, vybudí ji to velkým činům. Před dvěma lety v Lucernu rozplakala Karolínu Plíškovou i Barboru Strýcovou, když v obou zápasech sice vždy přišla o první set, pak se ale svým jednoručným bekhendem dostala k obratu. O to samé se pokoušela i v Praze, ale Kvitová byla v koncovce silná.
Říkala jste si po druhém setu: Zase ta Golubicová?
„Napadlo mě to, když byla na koni a já tahala za kratší konec. Říkala jsem si: To snad ne, ona nás zase bude trápit.“
Trápila, ale vás neporazila. I když zápas musel hodně bolet, že?
„Na konci bolel docela hodně. Začala jsem výborně, soupeřka mi přišla hodně pod tlakem, nic nestíhala a já byla na koni. Když jsem ji hned brejkla na začátku druhého setu, strašně mě to emočně vysílilo. Jak jsem vzápětí nezvládla svůj servírovací game, začalo se to se mnou táhnout a byla jsem ráda, že druhý set už skončil. Do šatny jsem se šla uklidnit a nabrat energii a odpočinout si od té hlučné haly. Trochu jsem si vyčistila hlavu, začala jsem se cítit líp.“
Co jste změnila do třetího setu?
„Snažila jsem se chodit do míčů jako v prvním setu. A rozjet zase svoje nohy, protože ve druhém byly úplně vypnuté. Hodně jsem se povzbuzovala a snažila se najít energii, která ještě zbyla.“
Před třetím setem jste odhodila čelenku, což je známka, že jde do tuhého. Děláte to podvědomě nebo záměrně?
„Dneska jsem to udělala záměrně. Většinou chci něco změnit a taková blbost jako sundání čelenky mi už ikskrát zafungovala. Rok, co jsem hrála hodně třísetových zápasů, mi tohle dost pomáhalo. Od té doby to mám tak zafixované. Schválně jsem taky odešla do šatny. Jak jsem byla emočně vyčerpaná, potřebovala jsem se schovat do své bubliny a nevnímat lidi, zavřela jsem se na toaletě a tam jsem byla. Ani z týmu na mě nikdo nemluvil. Až pak Barča mi řekla, ať jedu.“
Fed Cup jste nehrála přes rok a tohle jsou jiné zápasy než na okruhu. Musela jste si zvykat?
„Je pravda, že jsem cítila trochu deficit. Nastoupily jsme a držely minutu ticha (na počest Jany Novotné), což nás holky rozplakalo. Říkaly jsme si, že to je tedy hezký začátek. Po tom jít na zápas není úplně ideální. Ale rozehřála jsem se, začala jsem hrát dobře. I tak je pravda, že trošku jsem si zvyknout musela. Sem tam mi do hlavy vpadlo, že jsem nehrála Fed Cup přes rok úplně z jiných důvodů, než že bych se tak rozhodla nebo neměla výkonnost. I tohle mi hlavou blesklo, což nevím, jestli bylo dobře. Snažila jsem se to rychle zahodit. A musím poděkovat lidem. I ve druhém setu, když jsem hodně prohrávala, byli úžasní. Po každém vyhraném míči, i když jich nebylo moc, mi fandili. Toho si strašně vážím, že jsou s námi, i když se nedaří.“
