Španělsko končí, Rafa odchází. Vzpomínejte na dobrého člověka, přál si
Šťastné konce jsou pro americké filmy, prohlásil v pondělí Rafael Nadal. Předpověděl si vlastní budoucnost. Španělé skončili už první hrací den Davis Cupu doma v Málaze, když nedokázali ve čtvrtfinále otočit manko 0:1 proti Nizozemcům, které přinesla Nadalova úvodní porážka s Boticem van de Zandschulpem (4:6, 4:6). V zápase padli i kvůli deblovému nezdaru 1:2 týmu Marcel Granollers, Carlos Alcaraz. Kariéra jednoho z nejlepších tenistů dějin a šampiona 22 grandslamů se tak uzavřela po půlnoci speciálním ceremoniálem, zaslzeli on i jeho rodina.
Ač hnal na lavičce pár Alcaraz, Granollers do poslední vteřiny a snažil se je nakazit svým neutuchajícím bojovým přístupem, oranžový pár Wesley Koolhof, Botic van de Zandschulp triumfoval ve dvou tiebreacích a poslal Nadala definitivně na tenisový odpočinek. Čtrnáctinásobný vítěz Roland Garros chvíli seděl s prázdným pohledem, pak stejně pokorně jako po celou kariéru přijal to, co mu život servíruje.
Na úvod přišla asi největší rána, jeho teprve druhá porážka ve 31 daviscupových dvouhrách. Proti Van den Zandschulpovi (80. na ATP) mu nestíhaly nohy, jeho údery už neměly takovou průraznost, ač se snažil výměny zkracovat, co to šlo. Odehrál první singl po víc než čtvrt roce od olympiády v Paříži a bylo to cítit. „Prohrál jsem svůj první zápas v Davis Cupu a taky ten poslední. Kruh se uzavřel,“ připomněl premiérový krach, který zažil na brněnském výstavišti coby sedmnáctiletý mladík proti Jiřímu Novákovi (6:7, 3:6, 6:7).
Před vstupním singlem se Rafa dojal asi nejvíc. Při španělské hymně měl oči zalité slzami. „Emociální den, cítil jsem, že to může být můj poslední profesionální zápas. Slyšet tak naposledy španělskou hymnu bylo výjimečné,“ líčil.
Španělský kapitán David Ferrer mu dal přednost před Robertem Bautistou a Nadal po zápase vzkázal, že být v jeho kůži, v dalším utkání už by sám sebe nenasadil. Věřil a také na lavičce dělal vše pro to, aby Španělé nepříznivý stav obrátili. Ale po Alcarazově triumfu nad Tallonem Griekspoorem (7:6, 6:3) se ukázal nizozemský debl příliš silný.
Následovala tak brzká a téměř půlhodinová rozlučka s Rafou. Když dostal mikrofon, mezi prvními věcmi pogratuloval vítězným Nizozemcům. Děkoval soupeřům, spoluhráčům, trenérům, rodině. A deset tisíc diváků, ať už v rudých španělských barvách či oranžových nizozemských, mu vzdávalo hold. „Rafa, Rafa,“ skandovali fanoušci bez ohledu na národní příslušnost.
„Získal jsem mnohé tituly, vyhrál hodně zápasů. Rád bych ale, aby se na mě vzpomínalo jako na dobrého člověka z malého města na Mallorce, který měl štěstí, že jeho strýc byl tenisový trenér a měl skvělou rodinu. Hodně lidí pracuje tvrdě každý den, ale já měl to štěstí, že mi dal život možnost díky tenisu zažít nezapomenutelné okamžiky. Děti, jděte za svými sny,“ nabádal Rafa.
V hledišti měl celou rodinu. Manželka María Francisca, dívka z jeho rodného Manacoru, zvládala vše s úsměvem a roční syn Rafa junior si v jejím náručí nevzrušeně žmoulal dudlík. Rafova mladší sestra Maria Isabel slzela od prvních chvil, postupně se rozplakal i tenistův táta Sebastian.
Nechybělo ani rozlučkové video, v němž gratulovaly tenisové ikony – Serena Williamsová, Andy Murray, Novak Djokovic, Juan Martín Del Potro a Roger Federer. A také hvězdy z Nadalova milovaného fotbalu – Andrés Iniesta, Iker Casillas či David Beckham.
Ceremoniál neměl hollywoodské parametry jako loučení Rogera Federera při Laver Cupu, byl civilní a neokázalý přesně v duchu Nadalova celoživotního vystupování.
