Drž hubu! Pak kolaps. Před 40 lety McEnroe poznal, že Lendl není slaboch
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Legenda praví, že to byl zápas, kdy se Ivan Lendl naučil vyhrávat grandslamy. Před čtyřiceti lety proběhlo na Roland Garros finále, na něž se nezapomíná. Nejhlouběji vryté do mozku ho má John McEnroe. Už měl jednu ruku na Poháru mušketýrů, když vedl 2:0 na sety a zdánlivě neochvějně směřoval za největším antukovým titulem. „Dodnes se mi dělá zle od žaludku, když na ten zápas pomyslím,“ říkává.
Bitvy hulváta z New Yorku a studeného emigranta z Československa, to bývaly nejdražší lístky na tenis. Ti dva se neměli rádi a neskrývali to. Velkou část kariéry nebral John McEnroe Ivana Lendla vážně. Nazval ho nejhorší světovou jedničkou, měl ho za slabocha z komunistické země, jenž se hroutí v nejdůležitějších zápasech.
Do 10. června roku 1984 byly argumenty na Američanově straně. Lendlovi bylo čtyřiadvacet a za sebou měl čtyři prohry ze čtyř grandslamových finále. A kudrnatý levák McEnroe, v tu chvíli šampion pěti turnajů velké čtyřky, nepochyboval, že mu toho parného dne připraví další. Vždyť byl právě uprostřed svého největšího díla – sezony, během níž vyhrál 13 turnajů a 82 z 85 zápasů. Do Paříže toho roku přiletěl s dokonalou zápasovou bilancí 42:0, pět triumfů z toho získal právě na Lendlovi. „Byl to můj rok. Myslel jsem si, že mě nikdo neporazí. Na žádném povrchu. Ani Lendl. Ne teď,“ vybavuje si.
