Gudas o trenérech reprezentace: Říha poslouchal za dveřmi šatny, Rulík z nás dřel kůži
Hned několik trenérů zažil v hokejové reprezentaci obránce Radko Gudas – včetně Radima Rulíka, pod jehož velením loni získal na světovém šampionátu v Praze zlato a národní tým vede i na probíhajícím mistrovství. Může tak dobře porovnávat a v knižní novince Edice Sport nazvané GUDY, Zpověď hokejového ranaře také přibližuje osobnosti jednotlivých koučů. Ať už jde o Miloše Říhu, Josefa Jandače, Aloise Hadamczika, nebo právě stávajícího kouče.
Z jeho líčení přitom vyplývá, že mužstvo se mnohdy na lecčem domluví samo, Gudas ovšem rovněž poodhalí, v čem je síla muže, jenž nyní vede tým za obhajobou. Server iSport.cz přináší další sadu ukázek z publikace, kterou si můžete koupit ZDE >>> nebo ve všech dobrých knihkupectvích.
Alois Hadamczik: Dneska tam musíte lítat!
(vedl Gudase na ZOH 2014 v Soči)
Během olympiády jsme probírali herní systém a řešili věci, až to pro mě byl šok. Třeba oslabení. Na takový úrovni už ho vlastně řešit nemusíš, protože je jasně daný. Pošleš tam jenom ty, kteří ho mají hrát, a sdělíš jim, co se dělá. Ale nakonec to tam ošéfovali bráchové Milan a Zbyněk Michálkové. Taky vysvětlili, jak to bude chodit v kabině.
Na druhou stranu se nedá tvrdit, že by s námi Lojza v šatně moc probíral taktický věci a vykládal, jak máme hrát. Většinou se zvedl Patrik Eliáš nebo Jarda Jágr. Řekli, jak to bude, a tak to taky bylo. My s Paličem jsme starý poslouchali. Ale jestli oni poslouchali Lojzu, nedokážu posoudit. Zato nás kouč chodil kontrolovat na pokoje.
Tréninky byly na olympiádě různě poskládaný. Hrálo se hodně zápasů a bylo málo ledu. Jednou jsme měli trénink v deset ráno, jindy ve dvě odpoledne. Rozbruslení bylo třeba v jedenáct, potom oběd, jdeme si odpočinout. Ležíme a najednou se rozrazí dveře. A v nich Lojza, jestli spíme. My zhluboka oddechovali. „Dneska tam musíte lítat,“ pronesl. Pak zase odešel.
Josef Jandač: Díry do pr… máme všichni stejný
(vedl Gudase na MS 2017 v Německu a Francii a MS 2018 v Dánsku)
Pepu Jandače mám z Berouna přes kopec, je můj soused od Loděnic. Působil na mě dobře. Jako trenér byl docela v pohodě. Jen jakmile přišly zápasy, někdy až moc zneklidněl. Ne, že by nedůvěřoval týmu, ale ve vypjatých momentech nebyl úplně správně posazenej. Bylo cítit, že je trošku nervózní.
Na led si jdu odehrát, co umím, a snažím se být co nejlepší. Nevnímám okolní tlaky a vlivy. Nevnímám nic. Abych řekl pravdu, vlastně nevím, jestli byl Jandač jako trenér takovej nebo makovej. Proto stejně tak nevím, jestli skutečně nervózní byl. Ale na mě tak působil. Mám před očima, jak odcházíme na zápas a Pepa nám říká: „Díry do pr… máme všichni stejný. Nebojte se jich.“ To povídal pořád. Bylo to naše motto, neustále opakovaná mantra.
Miloš Říha: Tak už jste si všechno řekli…
(vedl Gudase na MS 2019 na Slovensku)
Ještě před turnajem jsme se domluvili, že si jako mančaft sedneme a řekneme, jakým způsobem budeme hrát obranný pásmo, střední pásmo, forček a podobně. Do toho někdo přišel: „Hele, trenér chce být na tom mítinku s vámi, rád by do toho povídal.“ A my: „Ale trenér má celou dobu šanci do toho mluvit – a nic nám doteď neřekl. Takže si povíme mezi sebou, jak to budeme hrát, a on ať už to jen doplňuje.“ Vysvětlili jsme si, co a jak, všichni souhlasili a od toho momentu to začalo vypadat trošku líp. Jakmile jsme si pověděli, co budeme hrát, všichni to dodržovali.
Miloš Říha naše porady slyšel skrz dveře. Všechno, co jsme si vykládali. „Poslouchejte: Ať řeknou cokoli, prostě hrajeme to svoje, na čem jsme se dohodli. My víme, že to funguje a že k tomu máme dobrej tým, abychom to zvládli,“ zaznělo taky v kabině. Pak tam sedíš, vidíš škvírku mezi dveřmi, otevřenými na dva centimetry, a víš, že trenéři všechno slyší. Třicet sekund poté, co si dopovídáme, vyleze Pytlák Říha z kamrlíku. „Tak myslím, že jste si všechno řekli. Pojďme! Jdeme!“ A kluci, že jasný: „Jo! Jdeme!“
Radim Rulík: Dneska jste bozi všichni!
(vedl Gudase na MS 2024 v Praze)
Před šampionátem z nás Radim Rulík během turnaje v Brně od začátku trhal kůži. Po tréninku jsem slézal z ledu a myslel, že končím s hokejem. Bylo to poprvý, co mě tohle napadlo… V šest na večeři jsem ani nemohl sníst jídlo.
I na mistrovství světa jsme pak dřeli úplně nejvíc, co jsem v nároďáku zažil. Radim nás dřel, ale bylo znát, že najednou máme trošku síly navíc. Před každým tréninkem jsme si všechno řekli v kabině a na ledě to lítalo. Nebylo už potřeba pět minut něco vysvětlovat. Tréninky pak byly strašně intenzivní a tím jsme i nabírali kondici.
Rulík chtěl konfrontovat hráče ze třetích a čtvrtých lajn v NHL, co nemají třeba takový využití, s hráči z Evropy. A měl odvahu vyhodit hráče, u kterých nevím, jestli by je dokázali ze soupisky škrtnout jiní trenéři. Šel si tvrdě za svým…
***
Radim Rulík měl po čtvrtfinále s Američany super hlášku. „Dosty je bůh,“ prohlásil přede všemi. Po zápase se Švédy přišel a povídá. „Jak jsem říkal, že Dosty je bůh… On je bůh, ale dneska jste bozi všichni.“
***
Na Radimovi vidět, jak se uvolnil a jak si to užívá. Předtím byl ve strašným stresu. První šampionát u áčka jako hlavní kouč a ještě k tomu doma. Klobouk dolů, jak ten tlak zvládl. Líp než kdokoli, koho znám, co u nároďáku byl za poslední dobu. K médiím se choval netečně, odtažitě, což ale byla jeho obrana. Tvářil se vážně, dokonce ještě když nám předávali medaile. Ale vnitřně už se radoval.
Dost lidí mi říkalo, jak na ně během mistrovství působil zaťatě. No, zaťatej on tedy byl. Ale svoji masku měl proto, že se spíš nechtěl s nikým bavit. Už ho otravovalo, co všechno se řeší. Nemůžu ani říct, že nebyl nervózní. Jenže to jsme byli všichni. Myslím, že on svou nervozitu zakrýval tím, jak na všechny kolem kašlal. Na dotazy dával krátký, stručný, až úsečný odpovědi.
Ale on byl ten, kdo šel s kůží na trh. On nesl největší odpovědnost.
A uhrál to, šampionát mu dal za pravdu.
Nikdo mu nemohl nic vytknout.
