Macháč nadchl výměnou turnaje: Winner levačkou? Žádná náhoda
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Skvělý zápas se špatným koncem a několika neobyčejnostmi odehrál Tomáš Macháč ve 3. kole Roland Garros. Ve čtvrtém setu pochodoval po kurtu holub, kterého musel lapit hlavní rozhodčí. Ještě před tím český borec předvedl jednu z výměn turnaje. Dvěma údery levou rukou vyhrál bod. Deset tisíc diváků na našlapaném dvorci Suzanne Lenglenové mu za šikovnost aplaudovalo vestoje. Musíte to vidět, abyste uvěřili, referoval na sociálních sítích účet Roland Garros. Třiadvacetiletý český showman v krátkých trenýrkách si získal sympatie publika i respekt nasazené pětky Daniila Medveděva. Sice Rusovi podlehl 6:7 (4), 5:7, 6:1, 4:6 za víc než tři hodiny, jeho renomé ale opět posílilo.
Na výměnu, kdy jste Medveděva prohodil levačkou a získal tím první brejk zápasu, se bude dlouho vzpomínat. Bylo to štěstí, nebo um?
„Už jsem to v zápasech předvedl možná tak čtyřikrát a řekl bych, že tři výměny jsem z toho vyhrál. Takže není náhoda, že se mi to povedlo zčistajasna a ještě v jedné výměně dvakrát za sebou. Ten vítězný úder levačkou jsem samozřejmě mohl zkazit, ale zapadl přímo do rohu.“
Zkoušíte hrát levou rukou v tréninku?
„Přesně tak. Hraju levačkou nebo třeba i zkouším jednoručný bekhend, protože mě tyhle věci prostě baví. Na kurtu si to potřebuju i užít. A když to mám v ruce z tréninku, proč to nevyzkoušet i v zápase.“
I proti Medveděvovi jste projevil povahu showmana. Hecoval jste diváky, po prasátku, které nepřelezlo na druhou stranu sítě, jste líbal pásku a domlouval jí. Předvedl jste několik frajerských úderů. Zdá se, že takhle to máte rád.
„Hrozně mě to baví. Speciálně na tak velkých kurtech se spoustou lidí, když čelíte Medveděvovi, Djokovičovi nebo Wawrinkovi. I pro tohle přeci tenis hrajete. A když máte ještě s těmito top hráči publikum v zádech, je to paráda. Ale pozor, kdybych to měl spočítat, vyhrál jsem tak sedm z deseti těchhle exhibičnějších míčů. Je to nejen pro diváky, ale získávám tím i body.“
Nakonec jich ale nebylo dost, abyste Medveděva skolil…
„Bohužel, to je tenis. První set jsme hráli hodinu a čtvrt, byla to bitva, kdy se mi bohužel nepovedl tiebreak. Proti takovým hráčům stačí jediný míč, oni pak odskočí a pat už je těžké se vrátit. Druhá sada byla v podstatě podobná. Jedna dvě nevynucené chyby na konci mě stály celý set. V tom třetím jsem se uvolnil, protože když prohráváte 0:2, nesmíte být naštvaný, ale spíš to z vás spadne. On si vybral slabší chvilku a dal jsem mu 6:1. Takhle to občas na téhle úrovni je. Taky se trápil a trápil se pak i na začátku čtvrtého setu. Ale tam jsem si blbě prohrál servis na 1:1. Tam jsem potřeboval odskočit na 2:0 a pak by se ten set, myslím, vyvíjel jinak. Jenže pak to byla zase bitva, ke konci mi zase chybělo těch pár míčů. I tak jsem ukázal soupeřům, že ani za stavu 0:2 to nezabalím. To je taky dobrá vizitka.“
Soupeři jste ale taky pomohl několika nedůslednými či nepovedenými smečemi.
„Zvlášť ty v předposledním bodu mrzí. Nebyly lehké, ale i tak bych je měl dát. Potrénujeme to a příště se mi to už nestane.“
V Ženevě jste porazil Djokoviče, hrál vyrovnaný zápas s Ruudem. V Paříži jste zase kladl tuhý odpor nasazené pětce. Povzbuzení?
„Rozhodně. Když se podívám na letošní sezonu, tak až na pár zápasů jsem prohrál s top hráči. A když s nimi hrajete třetí čtvrté kolo nebo finále, tak už jsou v nejlepší kondici a formě. A já jsem s nimi schopný hrát vyrovnaný zápas. Samozřejmě jsou tam ještě drobné rozdíly, jinak by v desítce nebyli. Ale myslím, že když budu makat, tak se tam můžu probojovat i já.“
Takže Roland Garros nelze hodnotit jinak než pozitivně?
„Za mě dobrý. Vyhrál jsem dva dobré zápasy, zvlášť mě potěšil pětiseťák před dvěma dny. I poslední zápas byl skvělý, hodně vyrovnaný. Mohlo to jít přinejmenším do pěti setů. Ale to je prostě tenis. Vydal jsem ze sebe všechno, ale nestačilo to.“
