Utrpení Nicolase Mahuta… Chlapík, který před devíti lety ve Wimbledonu prohrál nejdelší tenisový zápas historie s Johnem Isnerem se v sobotu večer dostal do víru dalšího velkého maratonu. Před členy britské královské rodiny se s parťákem Edouardem Rogerem-Vasselinenem v deblovém finále bil pět hodin, než v pěti setech padli s Kolumbijci Robertem Farahem a Juanem Sebastianem Cabalem.
To byl tedy zápas! Parádní deblová přestřelka, která stále ne a ne skončit. První čtyři sady dospěly do tie-breaku, pak se nad wimbledonským centrem zatáhla střecha. Barbora Strýcová se kvůli těmhle mušketýrům vůbec nedostala na plac, ale po téměř pěti hodinách se nakonec šampioni vyjevili. Pátý set vyhráli Kolumbijci 6:3.
„Je těžké najít slova. Neskrývám, že je v takovém zápase lepší být na druhé straně. Měli jsme dost šancí. Celý zápas rozhodly tři, čtyři míčky, v nichž jsme mohli hrát líp,“ povzdechl si Mahut.
Dlouhé mače dostal od sudiček do svého tenisového osudu. V roce 2010 spolu s Američanem Johnem Isnerem ve Wimbledonu bavil svět celé tři dny, než spolu dohráli zápas prvního kola dvouhry.
Zápas tehdy trval 11 hodin a 5 minut. Jenom pátý set, který skončil neuvěřitelným skóre 70:68 pro Isnera, se hrál přes osm hodin a sám o sobě by vystačil na nejdelší mač tenisové historie.
Teď byl Mahut vržen do tenisového maratonu znovu. A zase skončil poražený. Mimo jiné proto, že se svým parťákem nevyužili šancí. Třeba setbolu v druhém setu. Nebo vedení 5:3 v tie-breaku třetí sady. V jeho závěru pomohl Kolumbijcům šťastný zásah Faraha, který trefil return hranou rakety, míček se ale k překvapení všech snesl na základní čáru.
„Kdyby ten lob skončil v autu, ten set by byl náš,“ povzdechl si Mahut.
Měl také skutečné šrámy. trefili ho i do rozkroku
Ten si po zápase kromě šrámů na duši mohl počítat i ty skutečné. Soupeři ho hned třikrát nepříjemně trefili míčem. Nejdřív dostal nad oko, potom do ramene a nakonec do choulostivých partií… Na druhou stranu pár ran schytali i Kolumbijci.
„Když někoho trefíte, jsou dvě možnosti. Dnes to vyšlo ze hry, nebyl v tom zlý úmysl. V celém zápase jsme my trefovali je a oni nás. Nic s tím nenaděláte, tak to ve čtyřhře chodí. Hra je příliš rychlá, hráči mají dobré ruce,“ vysvětloval Cabal. „Bylo to fér, všechno v pohodě, žádné zlé pohledy nebo něco takového.“
Největším poraženým finále byl Roger-Vasselin, který zbyl po zápase jako jediný bez wimbledonského titulu. Mahut ho totiž ve čtyřhře získal před třemi lety, když vyhrál s tehdejším spoluhráčem Pierrem-Huguesem Herbertem. Členem poraženého páru byl tehdy i Roger-Vasselin…
„Upřímně, je to těžké. Od chvíle, kdy jsme se rozhodli, že budeme hrát spolu, jsem myslel na to, že zvednu tuhle trofej,“ stýskal si Roger-Vasselin.
Kolumbijci samozřejmě slavili. A nejen wimbledonský titul, ale také nástup na trůn světových deblových jedniček.
„Celé ty roky práce se dnes završily. Všechno dává smysl. Jsme tady, vyhráli jsme Wimbledon. Je to úžasné, jsme jedničky,“ radoval se Cabal.
Související články
