Kamarád Duda: Z Báry mám radost. Serena je dvakrát taková, klobouk dolů
Po zápasech ve Wimbledonu blahopřál Barboře Strýcové k parádnímu výkonu. „Klobouk dolů,“ reagoval Radek Duda i po semifinálové porážce se Serenou Williamsovou. Tak daleko se 33letá tenistka na grandslamových turnajích ještě nikdy neprobojovala. Nezkrotného hokejistu s ní a vlastně celou její rodinou váže dlouholeté přátelství, velmi dobře ji zná. „Jsme si hodně blízcí. Když jsem ještě působil v Plzni, vždycky se o mě postarali, brali mě jako svého kluka,“ vzpomíná 40letý útočník.
Nemrzí vás, že po skvělém tažení vzalo semifinále Barbory Strýcové tak rychlý konec?
„Byla by to krásná pohádka, ale bohužel. Před zápasem jsem Báře věřil, měla skvělou formu, způsob, jakým zvládla třeba čtvrtfinále, byl úžasný. Hrálo se na centrálním kurtu, věřil jsem, že se pořádně nabudí. Ale když se podíváte na Serenu, tak je dvakrát taková. Obrovská, gigantická ženská a z toho hodně těží. Myslím, že když jí chcete urvat, tak ona nesmí mít den a vy naopak musíte hrát svůj nejlepší tenis.“
Williamsová nastoupila hodně zhurta. Je možné, že se jí Strýcová zalekla?„Ono je to těžký. Možná z ní měla Bára moc velký respekt. Sereně navíc tenhle tvrdý a rychlý povrch vyhovuje. Má rány jak z děla. Ona je nej. Na druhou stranu, stejně mám strašnou radost za Báru, celou její rodinu, za kamarády, že to takhle dala a že si to užila. Škoda, že jí nepotrápila víc, ale tak to ve sportu někdy bývá. Klobouk dolů, každopádně. Předchozí zápasy byly perfektní, obracela je. Během čtvrtfinále měl jsem zrovna po tréninku. Viděl jsem, že Bára prohrává 2:5, padala mi víka a říkal jsem si, že to nedám. Usnul jsem u toho, a když jsem se vzbudil, ještě jsem chytil konec. Parádní výkon. Fantazie!“
Navíc je to její největší úspěch. Ve třiatřiceti letech…
„Jednoznačně. Čekala na Kristovky. Vzhledem k tomu, co tenisu obětovala a s čím se musela během kariéry popasovat, je to krásný. Parádní odměna. Ona je přesně ten typ hráčky, který není nudný, taková ta dokonalá tenistka jako jsou nalajnované jiné holky. Bára je svá a je rázná. Musela prostě zrát jak červené víno.“
Ani se to nečekalo, že?
„Myslím, že ona sama je překvapená a s odstupem času, až to bude hodnotit, tak to ocení. Kdyby jí někdo tvrdil, že bude na Grand Slamu v semifinále, tak by si myslela, že si dělá srandu. Připadalo mi, že si to hrozně užívá a mám za ní strašnou radost. I za celou rodinu. Bez ohledu na to, že ještě v deblu je taky v semifinále. Ona toho má opravdu hodně za sebou, kolik musela odehrát zápasů. Není to sranda.“
I menší postavou je mezi dnešními vysokými a hubenými tenistkami ojedinělý úkaz, co myslíte?
„Musí to nahrazovat tím srdíčkem, bojovností, chytrostí. A je vidět, že je asi velmi dobře natrénovaná. S tou fyzičkou, co má, zvládla Wimbledon náramně. Pro mě jako fanouška neskutečný zážitek. Na ní je vidět, že je bojovnice. Kdo zná starého Jindru (otec), tak on je obrovský bojovník. To, co v životě prožil, by hodně lidí smetlo. On to tím srdcem a bojovností zvládnul, žije jako šťastný člověk. Myslím, že Bára to má po něm.“
Nenechávala se dřív až příliš unést?
„Spíš mentálně vyzrála. Začala ovládat svoje emoce, dokázala je obrátit na svoji stranu. Celou dobu to bylo jen o hlavě, srovnat si to. Tenis uměla hrát, poznal jsem jí, když vyhrála dvakrát juniorku Australian Open, sledoval jsem celou její kariéru. Myslím, že hodně jí pomohl Kuba, její bývalý manžel. Když se nedařilo nebo měla půl roku stopku, vrátil jí zpátky do byznysu. A teď je trenér Kotyza jeden z těch, kteří jí nejvíc rozumí a umí s ní pracovat. Vedl skoro všechny tenistky z české špičky. Je to takovej Czech Made kouč.“ (směje se)
