PŘÍMO Z LONDÝNA | Neoblíbený kurt číslo 2. Soupeřka, která už ji jednou z Wimbledonu vyhnala. A k tomu první parný den turnaje. Bylo toho dost, co znervózňovalo Petru Kvitovou před utkáním druhého kola. O to spokojenější ale mohla být z odvedené práce a zdařilého vymýtání démonů. Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou zdolala přesvědčivě 6:2, 6:2 a vyhrála sedmé utkání za sebou. O osmifinále si už v sobotu zahraje se Srbkou Natalijí Stevanovičovou. Sice hráčkou z třetí stovky žebříčku, ale také přemožitelkou Karolíny Plíškové.
Začněme s démony postupně. Vybavujete si wimbledonskou porážku se Sasnovičovou z roku 2018?
„Jo. I proto jsem se zápasu trochu obávala. Z toho zdejšího prvního kola nemám hezké vzpomínky. I proto jsem se od rozehrávky necítila úplně dobře, vůbec mi to nelítalo, byla jsem taková zabrzděná.“
Ani horší aura kurtu číslo 2 na vás nepůsobila?
„Je to podle mě nejpomalejší kurt v areálu. Nemám na ni úplně nejlepší vzpomínky, ale taky jsem tam několikrát vyhrála. Tím se to snažím přebít, ale není to vždy jednoduché. Teď jsem to zvládla, za což jsem moc ráda. Nepředvedla jsem úplně dobrý tenis, ani servis mi moc extra nešel, ale stejně jsem to vybojovala. Musím si z toho vzít pozitivní věci.“
Jak jste se popasovala s horkem?
„Vlastně to bylo fajn. Míče v teple velmi dobře létaly a fyzicky mi nepřišlo, že by bylo extra vedro. Spíš jiná věc mi vadila.“
Jaká?
„Všude bylo od začátku strašně moc much. Bylo to peklo! Rozhodčí mi řekl, že jednou za rok jsou tady mouchy všude a že tohle je ten den. Dokonce jsem se sprejovala repelentem, aby na mě nechodily. Bylo to velké překvapení, které jsem tady snad ještě nezažila.“
Nebyli to spíš létající mravenci, jimiž je Wimbledon známý?
„Nevím. Někteří vypadali jako létající mravenci a někteří jako mouchy. Něco bylo na trávě a něco ve vzduchu.“
V zápase jste se zaskvěla ve druhé sadě, když jste brejkbol na 4:2 proměnila krásný bekhendovým prohozem, vaší klasickou fulneckou hokejkou. Byl to pro vás bod zlomu?
„Byl to takový míč z nouze ctnost. Ani nevím, jak jsem to tam dala. Napřáhla jsem se a zahrála trošku poslepu fulneckou hokejku. Tím brejkem jsem se i uklidnila, protože na mém servisu jsem nikdy nevěděla, co se stane. Tenhle balón mi moc pomohl.“
Na tribuně máte stále bratra a jeho dvě děti. Vnímáte, že jim coby teta děláte radost, když vítězíte?
„Po prvním kole jsem je neviděla, protože šly spát. Dneska si se mnou plácly, měly radost. Ale nijak extra to nedávají najevo.“
Z vás je ale hodně cítit, jak se vám po výhře ulevilo. Je to tak?
„Je, dneska to ze mě spadlo hodně, i když teď jsem dost emočně unavená. I když jsem vedla, pořád jsem byla neklidná. V několika gamech jsem ztratila náskok 40:0, prala jsem se se soupeřkou i sama se sebou. Tohle musím změnit, dát se víc do kupy.“
Ani další překážka, Natalija Stevanovičová, nebude vůbec lehká, byť srbské kvalifikantce patří až 225. místo na žebříčku. Co o ní víte?
„Nic moc. Vlastně to, že hrozně heká. (smích) Před turnajem jsem trénovala vedle ní a bylo to strašné. Malé neteři, která taky hraje tenis, jsem říkala, že nikdy takhle hekat nebude. Viděla jsem pár míčů prvního kola, když hrála s Karolínou (
Plíškovou
) a přijde mi, že nekazí. Hraje hrozně nepříjemně, čopy skoro ze všeho. Trochu taková Niculescuová. Musím na to být připravená, být pořád dole na nohách, protože balon asi moc nevyskočí. A budu muset chodit trochu víc na síť.“
Související články
