Jednička ve 3. kole, Muchová nehrála. Nezvládají to, nechápe Kvitová
PŘÍMO Z LONDÝNA | Měla nastoupit na menším dvorci číslo 3, coby dvojnásobnou šampionku ji však nakonec pořadatelé pozvali na centrkurt, kde program běžel kvapíkovým tempem. „Jsem hlavně ráda, že jsem hrála,“ povzdechla si Petra Kvitová ve středu hodinu před půlnocí nad wimbledonským jízdním řádem, jehož první tři dny poznamenaly časté přeháňky i neférová volba programu, která křiklavě upozorňuje na fakt, že v tenise existují rovní a rovnější.
Zatímco světová jednička Iga Šwiateková ve středu vpodvečer slavila postup už do 3. kola díky tomu, že je nasazována na zastřešené stadiony, její soupeřka z nedávného finále Roland Garros Karolína Muchová absolvuje vstupní zápas do turnaje až ve čtvrtek.
Stejně jako třeba Běloruska Sasnovičová proti Španělce Parizasové. Vítězka se v pátek utká s rozjetou Kvitovou. Ta na centrkurtu zaznamenala už šestou výhru za sebou a třináctou z posledních čtrnácti utkání na trávě, když po roce opět přemohla v úvodním wimbledonském kole maličkou Italku Jasmine Paoliniovou 6:4, 6:7 (5), 6:1.
Jak jste přijala last minute povýšení vašeho zápasu na centrkurt?
„Mile mě překvapilo, když na něj náš zápas přesunuli. Ale byla jsem hlavně ráda, že se zápas odehraje.“
Díky světlům jste mohla hrát až do pozdní noci, na utkání jste však čekala dobré dva dny. Jaké to bylo?
„Složité. Úterý jsem proležela doma, nepředpokládala jsem, že zasáhnu do hry. Ve středu to vypadalo podobně, ale naštěstí nás ještě vmáčkli pod střechu a pod světla.“
Byl by velký problém, kdybyste první kolo hrála až ve čtvrtek třeba jako Karolína Muchová?
„Je deprimující pročekat dva dny a nenastoupit. Vždyť Kájin zápas zrušili až po šesté večer. Vracíte se pak domů a zase začínáte předzápasovou rutinu. Vím, že se podobné věci na Wimbledonu dějí, ale jsou otravné.“
Není vám divné, že světová jednička Iga Šwiateková je už ve 3. kole a Muchová si ještě ani nepinkla?
„Bavily jsme se o tom v šatně s holkama. Nechápeme to. Kasatkinová s Igou jsou ve třetím kole a někdo za sebou nemá ještě ani první. Nemyslím si, že to pořadatelé úplně zvládají. Měli na centrkurt nasadit hráčky, které hrají první kolo.“
Což nakonec opožděně padlo na vás. Jak jste prožívala čekání?
„Neoznačila bych to za utrpení, což je docela překvapující. Zůstávala jsem v klidu, pospávala jsem v šatně. Až pak mi zavolali, že s největší pravděpodobností půjdu na centr. Najednou se všechno zrychlilo a spustily se přípravy. Jsem ráda, že na mě došlo. I na kurtu jsem si opakovala: Hlavně že hraju! Jasně, chtěla jsem zápas zvládnout rychleji, ale nedokázala ji ve druhém setu brejknout. Tiebreak mi proklouzl mezi prsty. Myslím, že mě rozhodčí obral o bod, což nebylo nic příjemného. Aspoň jsem dobře vstoupila do třetího setu a dokončila ho rychleji.“
S Paoliniovou jste hrála 1. kolo Wimbledonu i loni, kdy jste také potřebovala na postup tři sady. Vybavilo se vám loňské utkání?
„Ano. A říkala jsem si, že letos to dám ve dvou. Jenže ono nic. Myslím, že jsme to měly obě v hlavě, že jsem loni vyhrála ve třech. Možná i na ni to vědomí padlo. Nevím. Když hrála ve druhém setu o dost lépe než v prvním, nezkazila, hrála nepříjemně, skoro všechno doběhla. Já pak do třetího nastoupila a ona šla dolů. I tak to bylo těžké. Jsem hlavně ráda, že jsem prošla.“
