Zraje v pozdním věku. Ale stojí to za to. Jen shoda nepřejících okolností může Lucii Šafářovou zastavit před tím, aby poprvé v životě otevřela bránu top 10. Náramným triumfem nad obhájkyní Marií Šarapovovou se pasovala mezi favoritky letošního Roland Garros. V osmadvaceti letech se dostává do sfér, které ještě nikdy nenavštívila. Jaké jsou důvody jejího vzestupu?
1. Věří si na grandslamech
Léta to byl stejný song. O talentu levoruké Češky nebylo sporu, na grandslamových akcích však uvadala. Do začátku loňské sezony hrála 36 grandslamů, jen dvakrát na nich přešla 3. kolo. Od té doby to zvládla čtyřikrát. Především loňské semifi nále Wimbledonu dalo jejímu snažení nový kontext. „Před jejím tažením do semifi nále Wimbledonu jsem jí opakoval, že je fakt dobrá, čeho je schopná. Nevěřila mi, nelíbilo se jí to. Ale pak se to stalo, začala si uvědomovat, co jí říkám. A přijala to. „Ano, je to možné, protože jsem tady (v semifi nále Wimbledonu).“ Potřebovala důkaz a teď má železnou sebedůvěru. I tahle víra jí dneska určitě pomohla,“ říká tenistčin kanadský kouč Rob Steckley. Na škodu jistě nebyl ani její deblový triumf při letošním Australian Open.
2. Je zdravá
Vidět ji bez obvazů či tejpů bývávala skoro rarita. Již od juniorských let trpěla na častá zranění, zdraví byl vždy největší okov, který ji držel zpátky. Ostatně za život prý zničila pouze dvě rakety. „A obě v juniorkách, když jsem byla pořád zraněná, což mě frustrovalo,“ vzpomínala kdysi. „Dej si půl rok či rok pauzu, zapracuj na těle a pak se vrať,“ radila jí Hana Mandlíková. Zlom nastal, když se jí ujal Kristián Bajza, jenž byl na čas i jejím přítelem. Spolupráce slovenského odborníka s Petrou Kvitovou sice nevyšla, Šafářové ale dodnes pomáhá a ta mu vděčí za mnohé. Ač tenistka nepáchne do posilovny a cvičí jen s váhou vlastního těla, je mnohem zdravější. A víc si na kurtu může dovolit. „Hodně toho odběhám. Dřív jsem velmi riskovala, protože jsem měla pocit, že nedoběhnu tam a tam,“ uznává.
3. Je trpělivější a tvořivější
Ač usměvavá a skoro za všech okolností milá dívka, na kurtu bývala horkou hlavou. Snažila se soupeřku vystřílet, mohla každou porazit a s každou také prohrát. Podle toho také vypadaly její výsledky, jež připomínaly jojo. „Vůbec nepotřebovala učit, jak dávat rány. To umí moc dobře. Šlo spíš o to ji zpomalit, aby měla čas přemýšlet, jaký úder v který okamžik vybrat. Protože když jenom útočíte, máte nevyrovnané výsledky. Právě na tom, aby dokázala konstantně přecházet první kola a pak na velký zápas přijít se svou velkou hrou, jsme pracovali,“ vypráví kouč Steckley. Šafářová dnes mnohem lépe využívá úhlů i výhody levé ruky, dokáže tvořit, bezhlavě nezakončuje.
4. Pomoc z Kanady
Rob Steckley je vlasatý potetovaný chlapík s plnovousem. V pětatřiceti letech si vedle Šafářové dělá velké jméno. A především odvádí skvělou práci. Vyznává přístup škola hrou, zároveň je však náročný. „Rád si dělám při práci legraci, tenis musí být zábava. Jinak je něco špatně. Nejlepší na tom je, že Lucy má takový přístup ráda, je na ní vidět dobrou odezvu,“ říká trenér, jenž si klidně vyfotí hned po utkání se svou svěřenkou selfie, jindy natočí veselé video a publikuje ho na webu. „Pokud byl někdo schopen mě posunout do desítky, tak to byl Rob. Věřila jsem, že věci, na kterých chce pracovat, jsou správné, a jsem ráda, že jsme se do nich pustili a vše funguje,“ děkuje čtvrtfinalistka Roland Garros.
