Tenisové odchody roku 2017: Konec světové jedničky, šoumena i rekordmanky

Martina Hingisová • Foto profimedia.cz

Kariéru ukončila Martina Hingisová už dvakrát. Poprvé kvůli zdravotním problémům v roce 2002 v pouhých 22 letech, podruhé o pět let později, kdy byla pozitivně testována na kokain. Třetí odchod jedné z  největších postav světového tenisu bude už definitivní.

Martina Hingisová během své fantastické kariéry vyhrála pět grandslamových titulů ve dvouhře, ve čtyřhře přidala dalších třináct. A to zdaleka není vše. Rodačka z Košic se v šestnácti letech stala nejmladší světovou jedničkou v historii, své soupeřky trápila technickou hrou plnou chytrosti a pestrých úderů.

Tenisové sbohem oznámila Švýcarka letos v říjnu, jejím posledním kláním se stal Turnaj mistryň v Singapuru. "Oficiálně se rozloučím až po poslední zápase, což bude snad až v neděli," doufala sedmatřicetiletá tenistka.

Pohádkový konec zůstal nevyslyšen. Spolu s parťačkou Chan-Yung-Jan vypadly v semifinále na dvojici Hlaváčková, Babosová. A právě Andrea Hlaváčková se v nové sezoně stane novou spoluhráčkou tchajwanské tenistky, která měla tu čest být po boku Hingisové při jejím tenisovém loučení.

Odchod Hingisové však byl přeci jen stylový. S kariérou se rozloučila tak, jak byla zvyklá. Jako úřadující světová jednička ve čtyřhře.

Další kráska okruhu WTA. Slovenka Daniela Hantuchová • Foto www.profimedia.cz

Skvělou hrou, ale i nesporným půvabem si tenisové fanoušky po celém světě získávala Daniela Hantuchová. Rodačka z Popradu to v dobách své největší slávy dotáhla na páté místo světového žebříčku, byla však i výbornou deblistkou, na stejnou pozici se totiž dostala i ve čtyřhře.

Během své kariéry vyhrála sedm turnajů, ten nejcennější grandslamový se jí však nikdy získat nepodařilo. Jejím maximem bylo semifinále Australian Open v roce 2008, jednou si zahrála ve čtvrtfinále Wimbledonu, dvakrát na US Open. I grandslamový titul v ženské čtyřhře zůstal sympatické tenistce odepřen. Nejblíže mu byla v letech 2002 a 2009 opět na Australian Open, kdy se probila do finále.

Pohledná Slovenka se však věnovala i netenisovým aktivitám. Hodně se angažovala a stále angažuje v řadě nadací, nafotila i řadu snímků pro významné světové časopisy jako Sports Illustrated a řadu dalších.

Takhle to Hantuchové slušelo, když fotila pro Sports Illustrated. • Foto Instagram

V posledních sezonách však čtyřiatřicetiletou tenistku trápily zdravotní problémy, v žebříčku se propadla až do třetí stovky. Poslední zápas na profesionálním okruhu odehrála v květnu v marockém Rabatu, konec kariéry pak oznámila v průběhu Wimbledonu, kdy komentovala zápasy pro televizní stanici Foxsports.

"Jsem vděčná za všechny neuvěřitelné věci, které jsem zažila na kurtu i mimo něj. Bez nich bych nebyla takovým člověkem, jakým dnes jsem. Zažila jsem hodně dobrého i zlého, vítězství i pády. Byla to součást neuvěřitelné cesty, která nekončí, ale teď už bude pokračovat bez tenisové tašky na zádech," říkala tenistka, která by ráda založila rodinu.

A tenis slovenské tenisové legendě opravdu nechybí. "Konečně si můžu dělat, co chci. Užívám si každou minutu, cítím se svobodná,“ poslala nedávno svým fanouškům jasný vzkaz na sociálních sítích.

Francesca Schiavoneová • Foto profimedia.cz

Téměř dvacet let proháněla po kurtech své soupeřky Francesca Schiavoneová. Za tu dobu stihla vyhrát osm turnajů WTA včetně grandslamového titulu na French Open v roce 2010.

Stejně jako Hantuchová i ona byla vynikající hráčkou i ve čtyřhře. V singlu se dostala v roce 2011 na čtvrté místo světa, v deblu byla před deseti lety osmá.

Jen 166 centimetrů vysoká specialistka na antuku se zapsala do dějin několika zajímavými událostmi. Díky vyhranému French Open se stala vůbec první italskou tenistkou, které se podařilo ovládnout turnaj velké čtyřky, fanoušky bavila zvlášť u žen málo vídaným jednoručným bekhendem.

Třikrát pomohla Itálii vyhrát Fed Cup (2006, 2009, 2010) a hodně zajímavý primát drží spolu se Světlanou Kuzněcovovou. Jejich vzájemný souboj druhého kola na French Open v roce 2015 trval neuvěřitelné 4 hodiny a 44 minut, díky čemuž se stal nejdelším ženským zápasem na grandslamu. Schiavoneová ho nakonec vyhrála po setech 6:7, 7:5 a 10:8.

Pro zajímavost, obě tenistky sehrály podobný duel i na Australian Open v roce 2011, kdy v osmifinálové bitvě opět uspěla Italka, když třetí set vyhrála 16:14.
Schiavoneová se rozloučila s veleúspěšnou kariérou v 37 letech.

Radek Štěpánek dobíhá míček v rozhodující bitvě proti Almagrovi • Foto Pavel Mazáč (Sport)

A jak je to mezi muži? Z českého pohledu není o čem. Největší ztrátou je jednoznačně konec kariéry dvojnásobného daviscupového vítěze a strůjce obou rozhodujících bodů z let (2012 a 2013) Radka Štěpánka. Překvapivý konec to byl o to více, že devětatřicetiletý veterán si ještě nedávno plánoval pokračování  kariéry.

Vše však změnily přetrvávající zdravotní problémy. „Věděl jsem, že tenisová část (života) je časově omezená, ale chtěl jsem, aby trvala co nejdéle. Takový je život a musím zůstat realistou a vědět, co si tělo může a nemůže dovolit. Dál už nebudu tělo tlačit na hranu, což jsem dělal dlouhou dobu. Bojoval jsem do posledního dechu, ale nastal čas jít dál," oznámil v polovině listopadu český bojovník.

Rodák z Karviné dlouhá léta tvořil spolu s Tomášem Berdychem základ daviscupového týmu. Skvěle si však vedl i mimo týmovou soutěž. V roce 2006 se dostal na osmé místo světa, ve čtyřhře byl před pěti lety dokonce ještě o čtyři pozice výš.

Ve dvouhrách vyhrál pět turnajů, v deblu neskutečných osmnáct. Tenista, který fanoušky bavil dnes málo praktikovanou hrou na síti plnou stopballů a dalších unikátních úderů, si na okruhu vydělal přes 11 milionů dolarů.

A prakticky bezprostředně po oznámení konce profesionální kariéry se Štěpánek vydal na novou pouť. Spolu s André Agassim se pokusí vrátit na tenisový trůn Novaka Djokoviče.

„Dřív se točilo všechno kolem mě, to se teď obrací. Jsem to já, kdo se bude točit kolem Novaka. Ale věřím, že do toho zapluju snad velmi rychle. Hodně jsme se o tom bavili s ním i s mým bývalým kondičním koučem Márou Všetíčkem. Vím, jaké pocity jsou na druhé straně, té trenérské, “ má jasno Štěpánek.

Juan Mónaco • Foto profimedia.cz

Vynikající argentinský antukář Juan Mónaco může být maximálně spokojen. Za svoji kariéru se dříve podceňovaný tenista dostal na desáté místo světa, připsal si devět turnajových vavřínů, osm z nich na antuce.

Stejně jako jeho slavnější krajan Juan Martin del Potro se i Mónaco narodil v argentinském Tandil, ale na rozdíl od něho se nečekalo, že by se mohl na první pohled nevýrazný tenista mezi světovou elitou prosadit. Jeho výsledky však daly na všechny předpoklady zapomenout.  

Jediné, s čím nemůže být Mónaco spokojen, jsou jeho grandslamová vystoupení. Třiatřicetiletý tenista se totiž nikdy nepřehoupl přes osmifinále. To si zahrál jen třikrát (2x na French Open, 1x na US Open).

Obdivovatel André Agassiho se s kariérou rozloučil letos v dubnu na turnaji v Houstonu, kde prohrál s Dustinem Brownem.

Paul-Henri Mathieu • Foto profimedia.cz

Ve stínu Tsongy, Monfilse, Gasqueta či Pouilleho může jméno Paula-Henriho Mathieu trochu ztrácet na lesku, přesto se může rodák ze Štrasburku dívat na svoji kariéru s uspokojením.

Sice neměl to štěstí jako Mónaco, aby se probil mezi TOP 10  (nejvýše byl 12.), přesto se doma může kochat pohledem na čtyři ceny za turnajová vítězství. V roce 2002 vyhrál podniky v Lyonu a Moskvě, další dva vměstnal do sezony 2007, kdy vládl na antuce v Gstaadu a Casablance.

Největšího úspěchu však dosáhl na turnaji série Masters v Montrealu, kde se dostal až do semifinále. Tam mu vystavil konečnou Rafael Nadal.

A grandslamy? Prokletím se mu stali osmifináloví soupeři, dvakrát na nich skončil na Australian Open, Roland Garros i Wimbledonu. Ve Flashing Meadows si také ve dvou případech zahrál třetí kolo.