Dvě a tři čtvrtě hodiny dřiny v nepříjemném chladu, z toho dlouhé úseky za deště. Nadějné vedení 3:2 a 40:15 ve třetí sadě v největším zápase její dosavadní kariéry. A vše k ničemu. Velké tažení dvaadvacetileté Karolíny Muchové pavoukem J&T Prague Open mělo trpkou tečku. V premiérovém finále na okruhu WTA podlehla švýcarské kvalifikantce Jil Teichmannové 6:7 (5), 6:3, 4:6 a pak si poplakala. I tak si však poražená doma udělala velké jméno.
Skoro tři hodiny na kurtu v takovém chladu, těsný zápas se špatným koncem. Jaké emoce se ve vás honí?
„Zápas mě mrzí. Počasí dneska nebylo moc dobré, moc mi to nepomohlo při hře. Míče byly pomalé, balón nešel zabít. Ale soupeřka hrála dobře, liftovala mi to takovým španělským stylem a já se v důležitých momentech trošku vystřílela.“
Čím víc pršelo, tím víc to sedělo soupeřce?
„Přesně tak. Balóny byly čím dál nasáklejší, musely se hrát dlouhé výměny, což pro mě dneska nebylo úplně to nejlepší. Takové podmínky byly lepší pro soupeřčin styl.“
Jak jste bojovala s velkým chladem?
„Zahřívala jsem se ručníky a vším, co šlo. Už dnes ráno jsem vstávala trochu nakřáplá. Doufám, že neonemocním a že už bude konečně teplo.“
Nepřála jste si, aby se zápas přerušil?
„Já hlavně chtěla, aby přestalo pršet. Chtěla jsem to dohrát, v posledním setu jsem měla i tak spoustu šancí. Ale nepodržela jsem si servis, tím jsem si to podle mě prohrála. Nechtěla jsem ale zápas přerušit.“
Teichmannová, která musela včetně kvalifikace osmkrát vyhrát, se nechávala několikrát ošetřovat. Byla to podle vás taktika nebo nutnost?
„Určitě toho měla dost. Známe se, vím, že měla trošku problém s nohou. Extra jsem ty pauzy nevnímala, na turnajích si je berou holky často. Nemůžu říct, že by mě to nějak rozhodilo.“
V emotivním projevu na kurtu jste si poplakala, když jste děkovala rodičům. Uvědomila jste si ale také, že už jste velkou hráčkou a budete hrát takové zápasy dál?
„Já doufám, že jo. Že to nebylo moje poslední finále. Věřím, že se ještě víc nastartuju a bude se mi dařit dál.“
Co vám ukázal poslední týden?
„Myslím, že jsem odehrála většinu zápasů dobře, tak jak jsme chtěli a plánovali s koučem. Pořád tam jsou rezervy, na kterých se musí pracovat. Taky co jiného bychom dělali, kdyby tam žádný rezervy nebyly. Ukázalo mi to, že jsem zvládla vyhrát těžké zápasy proti výborným soupeřkám. Určitě mě to posune. Finále WTA jsem ještě nehrála. Je to můj největší tenisový úspěch.“
Koukala jste se, kam vás úspěch hodí v žebříčku?
„Ještě ne. Vím, že budu ve stovce a jsem za to ráda.“
Budete v osmé desítce, zřejmě na 74. místě. Je to splněný sen, nebo jen postupný krok?
„Je to postupný krok.“
