V téměř pětatřiceti letech figuruje na 180. místě žebříčku ATP a přesto je stále doma v Česku mužskou dvojkou. Takový pohled netěší ani samotného Lukáše Rosola, jenž už na sklonku kariéry přemýšlí, jak českému tenisu pomoci. Pomalu rozjíždí trenérskou kariéru, ale bojuje s dnešní dobou. „Mladí nejsou hladoví, nejsou zvyklí pracovat,“ diví se muž, který sám nebyl extra nadaný, ale tvrdým drilem si vydřel kariéru. Během ní vystoupal na 26. místo pořadí ATP i k wimbledonskému triumfu nad Rafaelem Nadalem. V rozhovoru pro iSport Premium promluvil i o podmínkách na malých turnajích, výdělcích tenistů ze spodních pater žebříčku či zavzpomínal na velké momenty své kariéry.
Býval zvyklý na největší turnaje, teď už se ale čtvrtým rokem nachází mimo elitní stovku pořadí ATP. Ani v takovém stavu nechce Lukáš Rosol kariéru balit a rád by rok či dva ještě vydržel.
Jak se trénuje tenistovi, který momentálně nemá žádný cíl?
„Zvláštně. Třikrát týdně si jdu zahrát tenis, ve svých letech už víc nepotřebuju. Spíš se udržuji kondičně a přípravu pomalu začnu směřovat k příští sezoně, protože myslím, že tenhle rok se asi hrát nezačne.“
Chystají se ale turnaje po Česku, na nichž jste už přislíbil účast. Co od nich čekáte?
„Bude fajn si zahrát v Česku a podívat se na místa, kde jsem v životě nebyl, jako třeba Staré Splavy. Začíná se koncem května prvním turnajem tady na Spartě, to bude ale spíš taková exhibice, na ten ještě asi pořádně připravený nebudu. Ale určitě je fajn, že budeme mít možnost si zahrát. Pro mladé je to i trochu finanční pomoc. Kdyby si vydělali deset až dvacet tisíc, tak mají třeba na měsíc na jídlo.“
iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč na první měsíc a slevy na televize >>>
Takhle špatně na tom jsou?
„Pokud nemají sponzory, tak musí spoléhat na rodiče. Nebo si půjčit někde jinde, nebo chodit s někým hrát za peníze. Třeba jsem slyšel, že Honza Šátral hraje celý týden s nějakým klukem a jednou týdně si jde zahrát na sebe. Jiná varianta není, peníze vám nikdo nedá.“
Vy máte štěstí, že jste už na sklonku kariéry, během níž jste vydělal skoro 4,5 milionu dolarů, tudíž asi nestrádáte. Platíte teď třeba trenéry?
„Mám jen kondičního trenéra Dana Hejreta a toho platím. Jinak to nejde. Kdybych se teď zastavil a nepřipravoval se, bylo by pro mě v mých letech strašně těžké se znovu nastartovat. Ztratím vytrvalost, rychlost a už tělo nerozhýbu.“
Že se kluci neuživí? Riziko podnikání
Mnozí tvrdí, že současná krize ukazuje, jak tenis špatně odměňuje své hráče. Ti nejlepší berou obrovské prize money, ti horší se ale sportem vůbec neuživí. Cítíte to podobně?
„Vlastně ne. Kdo potřebuje hráče, který je 300. nebo 400. na žebříčku? Tenis není fotbal ani hokej, třístý hráč ve fotbale nebo v hokeji hraje pořád v super týmech, kdežto v tenise už nikoho nezajímá. Sponzoři letí na prvních deset, možná dvacet hráčů. To jsou jména, která tenis drží, a proto v něm jsou takové peníze. Bez nich by ty peníze nebyly.“
Takže podle vás tohle téma není problém?
„Tohle je prostě riziko podnikání. Sponzoři a televizní společnosti chtějí hráče z top 20, možná z první padesátky. A když nejste dost dobří, abyste se dostali řekněme do stovky,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
