Proslavila se jako půlka úspěšného dua H+H. Má dvě olympijské medaile, tři grandslamové tituly, pět pohárů z Fed Cupu. Do míčků tloukla z obou stran obouruč jako Monica Selešová, patřila k hráčkám s nejtvrdšími údery na okruhu. Minulý čas je na místě. V půlce října v daleké mexické Guadalajaře odehrála Lucie Hradecká (37) poslední zápas profesionální kariéry. A v rozhovoru pro Sport a MF Dnes dává nahlédnout nejen do světa deblového zápolení.
Usedla v kavárně v centru Prahy a začala vyprávět. Na rozdíl od svého letitého kouče Jiřího Fencla, jenž plynule přešel pomáhat Markétě Vondroušové, už Lucie Hradecká nic nemusí. A zdá se, že si to zatím užívá.
Jak se máte v penzi?
„Pohodička! Po příletu ze světa jsem se vždycky rychle potřebovala přehodit do našeho času, abych mohla co nejdřív trénovat. Když se teď probudím, klidně ponocuju, pustím si seriál Koruna. Nebo se probudím, bolí mě záda. Co s tím? No nic… Není potřeba nic dělat.“
Lucie Hradecká |
| věk: 37 (21. 5. 1985 v Praze) nejvýš na singlovém žebříčku: 41. (2011) nejvýš na deblovém žebříčku: 4. (2012) turnajové tituly singl: 0 turnajové tituly debl: 26 prize money: 6,02 mil. USD největší úspěchy: stříbro z OH v Londýně 2012 ve čtyřhře (s Andreou Hlaváčkovou), bronz na OH 2016 v mixu (s Radkem Štěpánkem), šampionka Roland Garros 2011 a US Open 2013 ve čtyřhře (oboje s Andreou Hlaváčkovou), šampionka Roland Garros 2013 ve smíšené čtyřhře (s Františkem Čermákem), finalistka Wimbledonu 2012 a Turnaje mistryň ve čtyřhře (oboje s Andreou Hlaváčkovou), pětinásobná vítězka Fed Cupu (2011, 2012, 2014-16) |
Žádná nostalgie?
„Nejsem smutná, ale vzpomínám na začátky. Na zvláštní chvilky. Když se mnou Andy (Hlaváčková) dělala rozhovor pro rádio, obě jsme si pobrečely.“
Co si vybavujete ze začátků v klubu Vodní stavby Praha?
„Tam jsem jako děcko začala hrát registrovaný tenis. V Hostivaři, kde jsme halu sdíleli s moderními gymnastkami. Měli jsme hudební doprovod, občas nám na kurt přiletěl kužel nebo švihadlo.“
Ještě nějaká veselá příhoda z rozjezdu kariéry?
„Taťka mě nabíral před školou, koupil mi housku se sekanou. Převlékala jsem se v autě, abych stihla trénink. Hrála jsem s taťkou nebo ségrou Petrou. Jak jsem byla slabší a nechtěla hrát ze zavřeného postavení, začala jsem i forhend hrát obouruč.“
Jako Monica Selešová.
„Přesně tak. Selešovou jsem měla v pokojíku na plakátu. Tehdy nikoho ani nenapadlo, že bych jednou mohla něčeho dosáhnout. Naši mě chtěli zaměstnat, abych v telecích létech měla režim. Do sedmnácti jsem jezdila po českých turnajích. Pak nám pan Šavrda, který se znal s taťkou a dělal výčepního v Holešovicích, na Štvanici řekl, ať
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
