První trénink: Jágr ochutnal kanadský led
V deset dopoledne, čtyři hodiny před tréninkem už seděl v kabině. Jaromír Jágr bere svoji olympijskou misi zatraceně vážně. A nejen on. I jeho obdivovatelé, kteří se na něj vyptávali už na celnici letiště ve Vancouveru.
Otázku na Jágrův pohyb dostali Růžičkovi asistenti brzy po dosednutí čtvrtečního spoje z Prahy. Nevěděli, že pasažér s číslem 68 přistane vládním speciálem na jiném místě a oni ho minou.
I z téhle příhody je vidět, že po Jágrovi se obyčejným Kanaďanům stýská.
Ústřední postava českého týmu to poznala i v olympijské vesnici, kde se k němu přitočily místní reprezentantky, hned jak vlasatého Čecha zbystřily a požádaly ho o společnou fotografii. Dočkaly se.
Na jeho prvním pátečním tréninku je najednou víc novinářů než obvykle. Z Česka, ale i Ruska a Kanady. „Jágr je pořád dobré jméno. Je pochopitelné, že se na něj chystá spousta novinářů,“ prohlašoval před návštěvou odpolední české fáze zdejší zpravodaj agentury AP.
Až k ledu se svými fotoaparáty přicházejí olympijští dobrovolníci. Na světě je jedna fotka za druhou. A i samotný Jágr se do Kanady těšil. Do míst, kde před pár lety udivoval svým umem.
Ne, nebyl to pro něj obyčejný den, který vám proletí životem, ani nevíte jak. Jaromír Jágr během pátku prožil dva extrémní zážitky. Ano, ten pozdější byl silnější. Jako vlajkonoš české výpravy oficiálně přivedl svoji zemi na bojiště XXI. zimní olympiády.
A co ten první? Nemyslete si, neméně zvláštní. Po dlouhé době nakročil na nefalšovaný, kanadský led. Přesně po 724 dnech.
Téměř dva roky si Kanaďané museli upírat pohled na nejproduktivnějšího Evropana dějin NHL. Naposledy českou superstar zahlédli v Montrealu, 19. února 2008. Jágr tehdy zaválel čtyřmi gólovými nahrávkami.
A samozřejmě musíme zmínit i datum jeho poslední návštěvy Vancouveru. Tak tedy: 3. ledna téhož roku. A nebyla to nijak vyvedená cesta s týmem Rangers, kteří s Canucks v GM Place prohráli 0:3.
Včera se do stejné haly se skoro 19 tisíci červenými sedačkami vrátil. A překvapivě s novou přilbou na hlavě. Svoji tradiční „skořápku“, která už dávno neodpovídá předpisům, nechal stranou.
Nasadil si helmu Easton. Odlehčenou verzi. Vypadal v ní nevšedně. „To víš, Jardo. Třicet deka je třicet deka. Znát je každý gram,“ povykoval Pavel Vlašic, kustod týmu.
„Ty máš nějak větší hlavu, ne?“ usmíval se na Jágra kouč Vladimír Růžička.
Jágr se smál. A to i na redaktora Sportu, který měl zrovna sluchátka v uších. „Koukám na tebe, já myslel, že máš náušnice v uších!“ vtipkoval.
Pětačtyřicet minut volného klouzání uběhlo rychle. „To stačí, jdeme dolů,“ pravil Růžička a s kolegy trenéry zaplul do svého kamrlíku.
Na konci tréninku si Jágr sedl na střídačku a s ostatními kumpány si dohodl bago. U kabiny ze sebe shodil olověnou vestu, na střídačce nechal i přilbu a vrátil se zpátky na led.
Pobyt v místech, kde byl „doma“ skoro dvě desítky led, si vychutnával. Snad si vychutná i tvrdé olympijské bitvy. Ta první přijde na řadu ve středu. Proti Slovákům.
