Neumannová na olympiádě v roli komentátora
Poslední olympijský závod, poslední šance na zlato, infarktový závěr. Kateřina Neumannová to v Turíně před čtyřmi lety dokázala. Její příběh patřil k těm nejdojemnějším a fotografi e cílového objetí s malou dcerou Luckou obletěla svět.
Ve Vancouveru vymění Neumannová roli sportovní hvězdy za funkci komentátora ČT. Staré kontakty se ale pořád hodily.
Olympiáda na ČT: Nonstop a v plném rozlišení »
Poprvé nebudete na Hrách v roli sportovce. Jaký je to pocit?
„Na olympiády jsem jezdila od roku 1992 v Albertville a pokaždé jsem musela táhnout patnáct párů lyží. Teď si vezmu dvoje Madshusky a dost. Užívám si, že jsem v klidu, bez nervů a bez starostí. Jsem zvědavá, jaká bude olympiáda mimo sportovní napětí.“
Ani na komentátorském stanovišti vás nervozita nepřepadne?
„Ještě tam nesedím, ale troufnu si říct, že ne. Budu mít vedle sebe zkušené komentátory profíky, na kterých leží ta váha zodpovědnosti, aby bylo vše v pořádku. Já jsem si to v minulosti už vyzkoušela, i když ne na olympijských hrách, takže zatím z toho nervózní nejsem.“
Ubráníte se nostalgii? Nebudou vás svrbět nohy?
„Asi ani ne, z toho už jsem se dostala. Rok dva po ukončení kariéry člověk nutkání trochu měl. Teď už jsem z toho tři roky venku a naopak si vážím toho být bez stresu, který jsem předtím zažívala mnoho let a olympiád. Nostalgie možná přijde v tom, že se na olympiádě sejdeme ve stejném rodinném složení jako v Turíně. Bude tam můj Fanda, bude tam Lucka a to, co jsme minule prožívali společně, když Lucinka byla malinká, si teď užijeme zase trochu jinak.“
Že byste ale lyže nechala doma, to by asi nešlo, že?
„Beru si je jednak z toho důvodu, že budu mít občas chvilku si zalyžovat, na což se těším, ale na druhou stranu je to hlavně kvůli tomu, abych mohla divákům zprostředkovat moje dojmy z tratí, které si chci projet. To, co v televizi není vidět.“
To je možné, že vás pustí na závodní trať?
„Úplně standardně to možný není, nicméně já díky svým kontaktům okolo běžeckýho lyžování to domluvený mám. To si myslím, že je právě ten přínos spolukomentátora.“
Naposledy jste spolukomentovala sprint SP na Strahově. Stalo se něco, co vás zaskočilo?
„Překvapení jsem si prožila už v roce 2003, když jsem spolukomentovala v době mého těhotenství MS ve Val di Fiemme. Tam teprve člověk pozná, jak to, co prožívá u televize, kdy si říká Ježíš, to tohle nevidí ten komentátor, doopravdy funguje. Máte k dispozici jak obrazový monitor, tak monitor s výsledkama a někdy se může stát, že se zrovna díváte na výsledky a nějaká významná událost vám v dané vteřině unikne. Pak je výhoda, když jsou lidi dva a vzájemně se kryjí.“
Takže žádné noční můry z přeřeků, vulgárních výrazů a dalších nepříjemností vám nehrozí?
„Co se týče emocí, v tom jsem docela v pohodě. A co se týká chyb, myslím si, že jsou lidský a když se za ně člověk omluví, divák mu to dokáže odpustit. Nikdo z nás není profík, jsme tam spíš od těch odborných názorů, takže já pevně doufám, že vůči mně a mým kolegům budou diváci trochu shovívavější.“
Na jaký závod se nejvíc těšíte?
„Asi na skiatlony, na závody s hromadným startem, které jsou nejvíc živý a taky samozřejmě na všechny individuální závody Lukáše Bauera, který má podle mě šanci na medaili v každém závodě. To bude z českého pohledu nejzajímavější a taky se to líp pak komentuje.“
