VIP Sport

3. listopadu 2019 • 05:00

Zpověď šampiona Végha: O dětství a rodině, odchodu do Ameriky i nabídce z UFC

Autor: Patrik El-Talabáni
###BLOK-TOP-VIDEA###

Na Slovensku je uctívanou modlou, v žilách mu totiž koluje krev šampiona. MMA bojovník Attila Végh (34) si z malé vesnice Gabčíkovo podmanil svět.



K zápasení tíhnul odmala, ale legendou se stal díky smíšeným bojovým uměním. V roce 2013 získal titul americké organizace Bellator, která je druhou nejprestižnější po UFC.

Nyní válčí za OKTAGON a 9. listopadu se v O2 areně postaví Karlosi Vémolovi (34) v zápase století. „Přátelství odložíme, ale po zápase si zase podáme ruce,“ tvrdí v rozhovoru pro Blesk bijec s přezdívkou »Pumukli«.

Attila Végh pózuje pro Blesk se svojí půvabnou manželkou Natálií
Attila Végh pózuje pro Blesk se svojí půvabnou manželkou Natálií

Jak vzpomínáte na dětství?
„Začínal jsem v pěti letech s řecko-římským zápasem. V Gabčíkově hráli kluci buď fotbal, nebo bojovali a rodiče nás s bratrem přihlásili mezi zápasníky.“

Šlo vám to?
„Nebyl jsem moc šikovný, ale bavilo mě to. I když jsem prohrál, pořád jsem se těšil a smál se. Později jsem začal dělat kempo karate a zjistil jsem, že díky zápasení jsem v něm lepší. Skoro každý víkend jsme zápasili a já vyhrával. Nosil jsem domů trofeje, z čehož jsem měl velkou radost a motivovalo mě to. Navíc mě rodiče stoprocentně podporovali, chodili na zápasy a natáčeli mě.“

Jaké jste byl dítě? Kdysi jste říkal, že zlé…
„To úplně ne, spíš hodně živé. Rád jsem dělal různé věci, z nichž byli rodiče nervózní. Pak mě však chytili a bili. (smích) Zle jsem dělal třeba starším zápasníkům na trénincích a oni mě za to »mučili«. Také se mi stalo, že jsem šel ven a rodiče mě pak nemohli najít, málem mě hledala policie. Objevil jsem se až večer a otec mě vytrestal.“

Čím jste ostatním dělal zle?
„Třeba jsem jim sebral ponožky, zauzloval tenisky nebo sebral jídlo. Dobře jsem však věděl, že jsou starší a já dostanu po hubě. A to se stalo.“

Zlobil jste i bráchu?
„Tomu jsem zas dělal bordel v pokoji. On se pořád učil, měl všude pořádek. Já mu třeba rozlámal všechna pera, pravítka. Často jsem ho provokoval a on stále říkal, ať to nedělám. Nedal jsem si říct a dostal jsem. Mamina slyšela, že nahoře je buchot, zmlátila nás oba a byl pokoj. (smích) Navíc jsem byl spokojený, že pár facek schytal i bratr.“

K rodině hodně tíhnete, že?
„Jasně, čas jsme trávili neustále pohromadě. Měli jsme zahradu, kde jsme pěstovali rajčata nebo brambory. Mě ale nebavilo pracovat, takže jsem stále přemýšlel, co vyvedu, aby mě otec poslal pryč. Třeba jsem něco vytrhal a pak se radoval, že nemusíme nic dělat.“

Karlos Vémola o duelu s Attilou Véghem: Největší zápas MMA v Česku všech dob!

Jak jste se živil, než jste začal dělat MMA?
„Jsem vystudovaný kuchař, ale po škole jsem z kamionů přenášel hotdogy, klobásy a kofolu. Přibral jsem tam 25 kilo. Poté jsem si našel práci v Rakousku, kde jsem tahal brambory a cibuli. Vždy od rána do večera a denně 40 tun!“

Kdy jste se rozhodl pro smíšená bojová umění?
„S MMA jsem začal v roce 2008 a u toho stále pracoval. Měl jsem naspořené nějaké peníze, v šetření jsem byl vždy disciplinovaný a nerozhazoval jsem. Proto jsem v roce 2010 přestal pracovat, žil z úspor a začal se věnovat sportovní kariéře.“

V roce 2011 jste odešel do USA. Proč?
„Přišel za mnou jeden manažer, že mi tam domluvil smlouvu. Dokud jsem ji neviděl, nevěřil jsem. Jednoho dne proto donesl stostránkový kontrakt, kde bylo napsané Bellator. Ani jsem to nemohl přečíst, neuměl jsem anglicky. Ale podepsal jsem a pak mi přišel e-mail, že za měsíc musím na Floridu, kde natočíme první promo video.“

Prostě jste se sbalil a letěl?
„Vzal jsem jeden batoh a jako chlapec z vesnice se vydal do Ameriky. Natáčeli mě ve filmových studiích, kde vznikal i Harry Potter. Seznámil jsem se tam s jedním koučem z American Top Teamu a domluvil se s ním, že u nich budu trénovat, jelikož jsem měl za dva měsíce zápas. Přiletěl jsem domů a brzy mi přišel mail s pozvánkou do týmu. Vrátil jsem se do o USA a v gymu jsem poznal velké zápasníky, což pro mě bylo neuvěřitelné. Vždy jsem chtěl být jako oni.“

Pro chlapce z Gabčíkova musela být Amerika úplně jiný svět…
„Navštívil jsem hodně míst, ale doma je doma. V USA nemáš nikoho, jsi sám. Žádná rodina ani kamarádi. Tady jsou všichni moji blízcí, v Americe můžeš mít peníze, ale co z peníze toho?“

Jak jste si ze začátku vedl?
„Připravoval nás jeden z nejlepších trenérů Ricardo Liborio, byl tam bohem. Trénoval jsem měsíc a před zápasem mi řekl, že jednou budu mistrem světa. Velmi mě jeho slova dojala, nevěřil jsem a v šatně se, rozplakal.“

Měl pravdu. Stal jste šampionem Bellatoru, druhé nejprestižnější organizace světa po UFC…
„To byl nepopsatelný pocit, dodnes to nechápu. Je hrozně těžké se tam dostat, natož vyhrát. Proto neustále tvrdím, že už nemusím nikomu nic dokazovat. Ani neříkám, že jsem nejlepší a podobně.“

Dostalo se vám po návratu do Gabčíkova bouřlivého přivítání?
„Na letišti mě čekala limuzína, kterou objednali moji přátelé. Jeli jsme do Gabčíkova, kde byl přistaven kočár s koňmi a byli tam venku všichni. Sice jsem byl unavený, zabitý, ale doma mě vítala rodina a do rána jsme oslavovali. Duel o titul byl asi ve čtyři hodiny ráno, přesto se koukala celá vesnice.“

Dostal jste pak nabídku z UFC?
„Ano, hned po konci v Bellatoru. Jenže smlouvu mi nabídli i v Polsku, pro které rozhodly lepší finanční podmínky.“

A nelitujete, že jste nešel do nejlepší organizace?
„Vůbec ne. Každý zápasník sní o tom, že se tam dostane. Přesto v UFC bojují horší zápasníci než já, nebo někteří z Česka. Jediné, co mě lákalo, že jsem tam mohl získat smlouvu jako první Slovák.“

Je vaší velkou oporou manželka Natálie, s níž čekáte narození syna?
„Každý zápasník potřebuje potřebuje takovou oporu. Existují typy žen, které bojovníky vnímají zle. Vůbec si neuvědomují, čím vším musí projít. Člověk potřebuje, aby sílu dostal, a ne o ni přicházel.“

 
Články odjinud


Články odjinud