Kudličkovi rupla tyč: Bylo to jako srážka. Větší než s volem!
VIDEO - Ta rána byla slyšet na celý stadion. Tyčkař Jan Kudlička se ve finále mistrovství světa rozběhl k prvnímu pokusu na 575 centimetrů, jenže karbonová tyč mu praskla v ruce. Místo nad laťkou skončil na doskočišti s krvavým šrámem na levém boku. Od rozhodčích dostal nový pokus, pokračoval i se zraněním, ale osobní rekord už si nevytvořil.
„Když zlomíte tyč, je to pokaždé stejný pocit, jen tam tentokrát byl bonus, že mě praštila přes žebra. Nicméně na prvním pokusu na 575 jsem se cítil fantasticky. Byla to nejtvrdší tyč, kterou jsem tady měl. V Plzni jsem na ní na exhibici skočil 581. Troufám si tvrdit, že kdyby vydržela, na ten první pokus bych to dal,“ říkal třiadvacetiletý Kudlička, který si ve finále výkonem 565 centimetrů vytvořil výkon sezony a skončil na děleném devátém místě.
Co se v takovém okamžiku člověku honí hlavou?
„Nic. Rozběhnete se a najednou cítíte, jak vám tyč vystřelí z ruky. To nejde udržet. A pak už ležíte v doskočišti. Vidím za sebou rozběh a snažím se krýt krk, abych nějak blbě nespadl na hlavu. To se mi naštěstí daří, už jsem zkušený lamač tyčí.“
Kolikrát už se vám tohle stalo?
„Letos už je to druhá tyč, ale je rozdíl, když člověk zlomí z krátkého rozběhu relativně měkčí tyč, než tady z celého rozběhu v životní formě takové poleno. To byla srážka... Jak nevím s čím. S volem? To možná větší. Pokaždé když jsem zlomil tyč, tak jsem dostal ránu někam jinam. Poprvé mi zfialověla ruka, druhou ránu jsem dostal do hlavy a měl jsem fialové prsty. Třetí byla letos někdy v květnu. To bylo dobré, štěpina se mi zapíchla do nohy, ještě mám jizvu. A tohle je asi nejznatelnější šrám.“
Na levém boku vám zůstala krvavá rána. To se vám na něm nebude moc dobře spát.
„Budu spát na pravé straně. Spíš teď pár dní budu mít bezesné noci, budu se budit. Ale já se z toho oklepu a ještě zaskáču.“
Vy jste tady vůbec měl štěstí. Po kvalifikaci jste mluvil o tom, že vás na finále snad probudí rána laťkou do hlavy...
„V posledním tréninku před kvalifikací jsem skákal na lať a zlomil jsem ji. V kvalifikaci mi spadla na hlavu, hned v následujícím pokusu jsem jí to vrátil, zlomil jsem ji. A ve finále praskla tyčka. Já jsem tady udělal víc škody než užitku. Ale ani nepočítám pády na laťky, to člověk ani necítí. Ale tyče jo. Aspoň mám odsud nějaký korejský příběh.“
Čím to, že se tyč rozletí? Stejný typ praskl ve finále také Rusu Starodubcevovi.
„Jemu praskla možná proto, že klepl někde o stojan, někdo mu na ni šlápl. Jeho tyč byla evidentně v horším stavu než moje – úplně nová, se kterou jsem šel dva skoky v Plzni a dva tady. Nebouchl jsem s ní nikde, bral jsem ji z vaku. Měl jsem asi vadu materiálu. Už když jsem takovou tyč zlomil poprvé, byla úplně nová, vytažená z papírového obalu. Věřím, že se mi podaří vyreklamovat i tuhle.“
Podívejte se na nešťastný Kudličkův pokus:
Není tedy karbon nebezpečnější?
„Karbonové tyče jsou lehčí oproti normálnímu sklolaminátu, ale ty těžší zase vydrží víc. Jenže já na karbonových skáču dlouho. Není to problém tyčí, to se stane, prasknutí k tomu patří, určitě to nebylo naposled. Naštěstí mě to nepraštilo do horších partií.“
Z potíží jste se musel oklepat rychle, rozhodčí vám dali nový pokus. Jak vám zranění vadilo?
„Hlavně jsem nemohl při běhu držet tyč. A překvapili mě, že mi pokus dali hned a nechtěli mě napsat na konec startovky. Ale když člověk zlomí tyč, musí okamžitě skočit, ať tam není blok do budoucna.“
Každopádně vám tahle nehoda pokazila dobře rozjetý závod.
„Minimálně na 575 jsem si věřil, opravdu jsem se letos cítil nejlíp. Sektor byl taky výrazně lepší než v kvalifikaci. Škoda, nevím, co na to říct. Ale udělal jsem maximum. Zvažoval jsem, jestli pokračovat, aby se mi něco nestalo, ale nemohl jsem udělat víc. Sice jsem sem přijel s letošním výkonem 560, ale fyzicky i technicky jsem měl na to, abych atakoval výšky kolem českého rekordu. Mrzí mě to.“
