Jsi dřevo! A ty kůň. Tak se sobě smějí mladé hvězdy ze Sparty
Tahle trojice společně stoupá k fotbalovým výšinám už od základní školy. Pavel Kadeřábek, Ladislav Krejčí a Jakub Brabec se byli schopni rozhádat kvůli porážkám v tréninku, neustále na sebe šijou fóry, ale taky si navzájem radí na soupeře. Tři kamarádi ze Sparty si sedli společně k rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Pánové, co jste spolu zažili, na co vzpomínáte?
Krejčí: „Toho byla spousta, opravdu spousta. Vybrat jednu věc… Každý trénink byla sranda, nebo jsme se pokopali, nebavili se, vždycky to byl zážitek, odmalička, co jsme spolu. Bylo důležité, že jsme byli spolu tahle skvělá parta. Třeba jsme byli poprvé až v sedmnácti na diskotéce, když jsme měli dorostenecký titul. Domluvili jsme se, že půjdeme u Jirky Skaláka v Pardubicích, skoro celý tým šel tehdy poprvé. A bylo nám sedmnáct! Do té doby nic, o rok dva starší kluci už byli na diskotékách zaběhlí normálně, ale my ne. Byli jsme radši na Strahově a kopali si, nebo…“
Brabec: „Jezdili jsme na chaty.“
Krejčí: „No, v klidu prostě. Opravdu tyhle věci nás vůbec nezajímaly.“
Takhle jste to měli všichni tři?
Krejčí: „Řekl bych, že dokonce celý tehdejší tým. To nebylo jenom o nás třech, že bychom byli vzorňáci.“
Brabec: „Alkohol nebo tyhle věci šly mimo nás.“
Kadeřábek: „To až pozdějc.“ (smích)
Ale ne moc, že jo?
Všichni: „Né.“
Kadeřábek: „Každý nám říkal, ať si užíváme, že jsme v dorostu, a my furt, že bychom chtěli už do áčka. Spěchali jsme, ale když to vezmu zpětně, tak měli ti, co nám tohle říkali, pravdu.“
Krejčí: „Byl tam takovej klid, viď?“
Kadeřábek: „Přesně, klídek. Prostor na zlepšování. Myslím, že ti mladí dneska nemají kam spěchat. Užívali jsme si to, ale chtěli jsme už výš. Ale to si člověk uvědomí až později.“
V těch Pardubicích jste se tehdy urvali?
Kadeřábek: „Bylo to do rána.“
Krejčí: „Bylo, ale taky bez alkoholu.“
Vás nic nelákalo? Ty klasické starosti puberťáků, kde nalívají.
Brabec: „My jsme na to díky fotbalu ani neměli moc času. Já ráno vstal v 5.45 do školy, tam jsem byl do dvou, od tří trénink, v pět jsem jel domů, dorazil jsem v šest. Úkoly, vyřízenej jsem šel spát a druhý den znova. Na vylomeniny nebyl čas, soukromý život mimo fotbal jsme ani neměli. Jiní kamarádi mimo tým taky nebyli, byli jsme pořád spolu, nebyl čas chodit za jinou partou. A ty věci, jako že bychom čuchli k cigaretám a podobně, to vůbec.“
Krejčí: „My s Kadeřem teda vstávali pozdějc.“ (smích)
Kompletní trojrozhovor v pátečním Sport Magazínu
Dále čtěte ve Sport Magazínu
Fenomén: Nesmrtelný cyklokros
Uniklo z facebooku: Ondřej Bank
Vysoká hra Zdeňka Haníka: o případu Zacha
Infografika: Super Bowl
Můj první gól: Marek Heinz
