TÉMA Proč se český plavecký sport topí v těžké krizi a od roku 2004 čeká na medaili PRAHA - České plavání se topí v bahně. Po úspěšných letech, ve kterých se silné osobnosti staraly o medaile, je druhý největší olympijský sport ve velkém útlumu. Na letošním mistrovství světa se nikdo nedostal z rozplaveb, krachuje tréninkový systém, sportu chybějí peníze i mladé talenty. Situace v plavání připomíná osud Titaniku. Loď se potápí, ale na palubě se pořád tancuje. "Bojíme se podívat pravdě do očí," tvrdí Josef Nalezený, který plavecký národní tým vedl do roku 1992 do roku 2000. Odborníci a trenéři mohou s nostalgií vzpomínat na dobu Lenky Maňhalové, Daniela Machka, Hany Černé-Netrefové, Ilony Hlaváčkové, Daniela Málka či Květoslava Svobody, kteří domů vozili medaile a cenná umístění. Svůj kredit teď ztratil i Svoboda a nyní není v Česku nikdo, kdo by úspěšné plavce nahradil. Poslední velkou medaili získala Hlaváčková, v roce 2004 se stala mistryní Evropy na 50 metrů znak. Nynější reprezentační trenérka Jaroslava Passerová se tři roky snaží dostat tým z krize, ale nedaří se jí to. Do roku 2004 šest let pracovala jako trenérka juniorského reprezentace, ale nikdo z mladých zatím do špičky nedorostl. Passerová: Musejí vyzrát "Vždycky to stálo na jednotlivcích. Ale v minulosti byla masa, z níž vyšly osobnosti, větší," říká Passerová. "Dnes máme obrovské problémy už od kadetů. Do seniorské reprezentace přicházejí plavci, kterým je osmnáct, devatenáct. Musejí vyzrát. Nemohou mít ještě výkonnost jako Ilona Hlaváčková v šestadvaceti." Chyba ale není jen v malé základně a generační obměně. České plavání postrádá trenérskou radu. Reprezentační trenérka má v realizačním týmu všechny osobní trenéry, což vyvolává stav jakési kolektivní nezodpovědnosti. "Já jsem měl čtyři asistenty a vždycky se našel někdo, kdo mi oponoval. Nikdy jsme si všechno neodkývali jako ovce," tvrdí Nalezený. Další zase kritizují, že Passerová obchází sekci plavání a svoje návrhy předkládá přímo svazovému předsedovi Vladimíru Srbovi. "Na svazu chybí kontrola," tvrdí Jaroslav Strnad, vedoucí Vysokoškolského sportovního centra a bývalý reprezentační trenér. Bývalí vedoucí reprezentace současné trenérce vyčítají hlavně nesystémovou práci, zjednodušení plnění limitů na vrcholné akce a náhlé změny nominačních kritérií v průběhu sezony. "Kdo si mohl dovolit zaplatit, tak jel," poukázal Nalezený na MS v roce 2005 v Montrealu. Tehdy totiž odcestovalo do Kanady díky mírným limitům C s finanční spoluúčastí hned 16 plavců, z rozplaveb pak nepostoupil ani jediný. Passerová tehdy totiž vsadila na štafety a rozdala sedm divokých karet. "Byla to možná dobře míněná snaha, ale být ve štafetách třináctý ze šestnácti a porazit maximálně Brahmapútru, v tom cestu nevidím," řekl Nalezený. Passerová se brání, že to je už dva roky stará záležitost a v letošní sezoně jsou kritéria jasně nastavená a neměnná. "A divokých karet budeme rozdávat pouze poskrovnu, maximálně jednu," slíbila trenérka. Předseda nemá čas? Dalším diskusním tématem je ve světě českého plavání osoba svazového předsedy Vladimíra Srba. Jedná se o uznávaného odborníka, ale také velmi vytíženého muže. Srb kromě plavání šéfuje také Českému svazu tělesné výchovy, je členem představenstva Sazky a působí i jako plavecký rozhodčí a statistik. Mnozí mu vyčítají diktátorské sklony. "Plavání je dnes sport jednoho muže. Neexistuje systém, předseda chce rozhodovat o všem. Rozumí plavání, je šikovný, ale nemá čas," kritizuje plaveckého bosse Strnad, který v rozhovoru pro deník Sport a ČTK vyzval k Srbově výměně. "Já s tím samozřejmě nesouhlasím, ale nemohu bránit nikomu, kdo si to myslí. Není pravda, že já mám snahu všechno rozhodovat. A ten čas si narozdíl od ostatních funkcionářů najdu," reagoval Srb. Nalezený kritizuje, že svaz zaostává za světem i metodicky a trenéři ztrácejí přehled o výkonnosti základny. "Metodická činnost úplně chcípla," tvrdí Nalezený. "Podle mého je špička v háji, ale jestli je na tom podhoubí stejně, to nikdo neví. Ztratila se odbornost, řada rozhodnutí je špatných." Kromě toho se ukazuje, že čeští plavci netrénují tolik, jak je ve světě běžné. Existují sice závodníci, kteří dosahují výsledků, přestože v tréninku plavou méně. Takovým příkladem je třeba reprezentantka Jana Klusáčková. Jenomže i ta má naplaváno z mládí. "Sbírám data naplavané kilometráže u reprezentantů. Nejlepší z nich mají nad dva tisíce kilometrů, což by mělo být normální," říká Passerová. "Všichni bychom se měli naučit v první řadě pracovat, jak máme. Protože tomu se tak pečlivě nevěnujeme. Musí se začít u trenérů. Jestli chci, aby byl závodník na místě čtvrt hodiny před tréninkem, musím tam být taky."
Témata:
