Osm dní bez jídla, osm kilo dolů. Fotbalový rozhodčí Václav Novotný se rozhodl podstoupit tuhle drsnou hladovku, aby si spravil postavu a živil sen o pravidelném pískání vyšší soutěže. Pozor, nemluvíme o první lize. Tenhle chlapík, který nemá žádný pivní mozol, se touží dostat do Středočeského přeboru. „Člověk musí mít pořád nějaký cíl a tohle je ten můj,“ tvrdí.
Nemiluje zrovna extrémy, spíš se rád usměje. Na první pohled je to pohodář. Nikoho ale nepotěší, když se experti za klandrem s pivem v ruce trefují slovně nejen do jeho verdiktů, ale i do postavy.
„Jednou jsem třeba slyšel, že jsem tlusté střevo,“ vzpomíná sudí. Nedělal si z toho těžkou hlavu, ale pár kilo zhubnout chtěl. „Nadváha mě trápila docela dlouho. Člověk si všimne, že se od těch hráčů liší, takže jsem s tím chtěl něco dělat,“ vypráví.
A tak se rozhodl podstoupit experiment. Přihlásil se na osmidenní kurz, kde se nejedlo, sportovalo a pila jen pramenitá voda. „Přečetl jsem si o tom v novinách a další věci dohledal na internetu. Samozřejmě že najdete i názory, že je takové hladovění škodlivé. Třeba máma měla strach a slibovala mi, že když na tu akci nepojedu, že mi něco koupí,“ vykládá.
Jenže správný chlap, když se pro něco rozhodne, drží slovo a jde do toho. A tak během letní pauzy vyrazil do boje. „V apartmánu jsem měl ledničku. Kdyby do ní pořadatelé akce dali nějaké jídlo, aby nás pokoušeli, bylo by to těžší, ale když byla prázdná, dalo se to. Nejhorší byly první dny, pak byl hlad čím dál menší a osm dní bez jídla zase není tolik,“ říká rozhodčí. Během pobytu shodil osm kilo.
Překonat myšlenky na jídlo mu pomohl sport. Pořadatelé vše hlídají z lékařského hlediska, stejně tak vědí, že nejdříve hubnou svaly, takže je dostatek prostoru pro pohybové aktivity. A Novotný se potřeboval chystat na novou sezonu. Běhal, jezdil na kole. „Nebo jsem si třeba do tamního obchůdku zašel na nákup,“ překvapí.
Vůně salámů a jiných pochutin byla zkouškou. „Chodil jsem si tam pro deník Sport. Samozřejmě to jídlo člověka láká, ale já jsem tam jel s nějakým cílem. Schválně jsem dal na internet, že do téhle akce jdu, a získal si tím třeba i uznání. Nechtěl jsem o ně přijít,“ dodá.
Právě sport ve všech podobách mu pomohl překonat myšlenky na jídlo. Když byla šance, sedl si večer k televizi a hltal, jak si vedou české týmy v předkolech evropských pohárů. Neunikl ani praxi rozhodčího. „To byl ale turnaj v badmintonu,“ upozorňuje. Když pak měl sám pro účastníky akce naplánovat program na večer, neučil hubnoucí kolegy co je ofsajd, nebo kdy se dává červená karta. „Spíš šlo o organizaci sportovních turnajů.“
Vyhrát nad hladem tedy v létě dokázal, sám ale dobře ví, že hlavní bude nevrátit se ke starému režimu, kdy člověk přes den nestíhá jíst a večer vyluxuje ledničku. „Zatím se mi to daří, celkem mám od léta dole dvanáct kilo,“ říká pyšně rozhodčí. Nyní váží 85 kg.
Jak se ale zachová na zápasech, kdy pořadatelé mnohdy přinesou arbitrům do kabiny párek a pivo? Těžko lze čekat, že budou speciálně připravovat nějakou dietu… „Určitě nikomu nic dopředu neříkám. Klobásu už jsem si také dal, ale není to pravidlem. Když nemám chuť, dám ji kolegům. A pokud nás někdo pozve na večeři, není důvod odmítnout maso s bramborem,“ dodává.
Odměnou mu budiž lepší pocit na trávníku. A to nejen při zápasech. Dobře zvládl i testy fyzické přípravenosti. „Víc toho teď nenaběhám, ale tohle jsem evidentně dal bez problémů. Mít o dvanáct kilo víc, byla by to fuška,“ oddechne si naoko. Věří, že se mu teď povede posunout se výš.
Krajský přebor ho láká, na téhle úrovni pískal i dřív v Praze, a tak ho pátá nejvyšší soutěž láká. „Moji vrstevníci jsou v lize. Takže, když jedou pískat třeba druhou ligu za patnáct tisíc a já dorosty do Čelákovic za 350 korun, hned vás napadne, kde jsem udělal chybu. Těm klukům to přeju, vím, že jsem mohl udělat víc. Ale cíl mít musíte a tím je pro mě teď Středočeský přebor.“
