Stal se z něj nebezpečný šutér, palič, střelec. Slávistický záložník Tomáš Mičola zničil třemi góly České Budějovice a potvrzuje, že narůstá forma jemu i celému týmu.
Byl to váš nejpovedenější zápas?
„Dá se říct. Hrajeme teď uvolněně, nový trenér nám dal sílu a hlavně lehkost a na hřišti se to projevuje. I když do prvního gólu to nebylo ono. Nakonec to ale mohlo skončit i větším rozdílem.“
To vám hattrick nestačil?
„Nemyslel jsem na něj, jsem spíš kolektivní hráč. Mám radost, když dá gól spoluhráč. Tohle byla třešnička na dortu. Byla to práce celého mančaftu a já slízal jen smetanu. Děkuji trenérovi, že mi dal důvěru od první minuty.“
Dvakrát pravačka, jednou levačka. Je to jedno, kterou nohou zakončujete?
„Úplně jedno to není. Pravou mám jistější, ale hodně gólů jsem dal i levou. A pár i hlavou. To mě spíš ale trefilo. Ten gól levou na 2:0 byl i štěstí, že to brankáři podjelo pod tělem.“
Nastoupil jste místo distancovaného Juhara na levou zálohu. Vaše tři góly jsou pro něj vzkazem, že ho čeká už jen lavička náhradníků?
„To ne, to jistě ne. Naopak my jsme naopak rádi, že se i krajní záložníci rozstříleli. Dali jsme oba dva góly Jablonci, dosud to stálo na Karolovi Kiselovi. Celá sezona. Teď aspoň pomáháme.“
Už jste po něm druhý nejlepší střelec Slavie. Blaží vás to?
„Já nehraju na statistiky a osobní úspěchy. Je to pěkné, ale myslím spíš na ostatní. Jsem rád, že máme tři body, že půjdeme s klukama na večeři a bude nám dobře. To je to nejdůležitější.
Když jste dal třetí gól, co vám problesklo hlavou?
„Taková úleva po tom trápení na podzim. Po příchodu z Francie to nebylo ono, bylo ode mě hodně očekávání, které jsem nenaplnil. Teď jsem šťastný, že konec té zpackané sezony nám vychází. Vážím si každého gólu. Není teď co měnit, když to šlape.“
Hodně se toho změnilo příchodem trenéra Michala Petrouše?
„Je to krásné. Hrajeme útočně, záložníci si nabíhají na hrot, můžeme měnit místa, což je pro soupeře hodně nepříjemné. Pan Petrouš s námi hodně komunikuje a to nám pomáhá. Cítíte se fajn.“
Pohodu v kabině dodává prý asistent Ivo Knoflíček. Je to pravda?
„Pan Knoflíček je výborný, je to s ním pohoda. Dává nám vnitřní energii, přenáší to na nás.“
Co bylo těžší překonat střelou brankáře Daňka, nebo přestrčit stopera Lengyela?
„Možná to nevypadá, ale já nejsem žádný střízlík. V mládí jsem hrával hokej, mám 80 kilo. Michala Daňka znám z Ostravy, byli jsme spolu v áčku i béčku. Ale druhý gól byl šťastný, že mu to podjelo pod tělem.“
Svými góly jste pomohl Baníku k uchování ligové příslušnosti. Jste rád?
„Strašně. Já tam vyrůstal, dostal šanci v lize, mám tam spoustu kamarádů a jsem rád, že jsme jim pomohli.“
Byl jste hodně napnutý, když se jednalo na zastupitelstvu o záchraně klubu?
„Sledoval jsem to, z toho regionu pocházím, lidé fotbalem žijí, Baník je jediný, co tam hraje první ligu.“
