ROZHOVOR | Vznětlivý lenoch? Kdepak. Manuel Pamič do vžitého stereotypu chorvatského fotbalisty vůbec nezapadá. Po hřišti kmitá levý bek pražské Sparty tam a zpět celý zápas – a ještě by při tom na sobě nechal dříví štípat. Na Letné přežil i Tomáše Řepku, který snaživého Chorvata s oblibou péroval.
Když byl ve Spartě ještě Tomáš Řepka, častokrát vás při zápase pořádně seřval. Jak jste to prožíval?
„V tomto ohledu jsme byli tři jeho nejoblíbenější spoluhráči: já, Hoheneder a Vacek. (směje se) A já jsem k němu byl navíc nejblíž, hrál jsem hned vedle něj. (směje se) Potřeboval jsem týden, abych si na to zvykl. Pak jsem to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven.“
Komunikoval s vámi Tomáš Řepka i mimo hřiště? Chtěl vám vysvětlit, co mu na vaší hře vadí?
„Ne. A já jsem za ním sám od sebe nešel.“
Odsekl jste mu někdy, když vás péroval?
„To je jasné. Vždy jsem mu odpověděl: Řepa, co jsem měl udělat? Měl jsem to kopnout do autu? Ale žádné konflikty jsme spolu neměli. Nic zásadního. Ale je pravda, že s Jarošíkem se mi hraje líp. To říkám otevřeně. Chová se jako člověk, pomáháme si jeden druhému, plácneme si, když se chceme povzbudit. S ním se cítím na hřišti lépe.“
Je to velký rozdíl?
„To se nedá srovnat. Řekl jsem to Jirkovi, říkám to všem: To je člověk, který hrál za velké kluby, všude kromě Španělska získal titul – a přesto se chová úplně normálně. Přijde za mnou, pokecá si.“
Tomáš Řepka vás nerespektoval?
„Takhle neuvažuju. Měli jsme spolu čistě profesionální vztah.“
